SEDM ZNAKŮ KŘESŤANSKÉ LÁSKY! Ř 12,9-16;

 SEDM ZNAKŮ KŘESŤANSKÉ LÁSKY! Ř 12,9-16;

Motto: 1 Korintským 13:7 Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Římanům 12:9 Láska, nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. 10 Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. 11 V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. 12 Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. 13 Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. 14 Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo. 15 Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. 16 Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.

Úvod 

Pokoj vám a milost od Boha Otce a Pána Ježíše Krista! Procházíme společně dvanáctou kapitolu listu Římanům. A rozpoznáváme v ní Boží důraz na křesťanský život. Na to, jak má vypadat, na čem stojí a má být vybudován. Celý náš život má být v každé chvíli a ve všech rovinách pravou bohoslužbou, která se Bohu líbí a je Bohu příjemnou vůní! Ř 12,1; O takové bohoslužbě Pavel říká, že je pravá, tedy pravdivá! Pavel chce, abychom vše, co patřilo ke starému způsobu života, co patřilo a patří světu opustili a místo toho, abychom rostli v poznání Boží vůle, která je dobrá a dokonalá a když ji činíme, líbíme se Bohu. Pavel na to klade obrovský důraz i v listu Filipským.

  • Filipským 1:9 A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; 10 abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův,

Od třetího verše Ř 12 potom vidíme dva oddíly, které se zabývají službou jednotlivých křesťanů Bohu a Božímu lidu. Tyto dva oddíly jsou zarámované verši o pokoře. O tom, abychom nesmýšleli o sobě pyšně a výše, než je nám dáno od Boha. Podle míry víry a podle povolání, které se nám dostává máme sloužit Bohu i Jeho lidu.

Římanům 12:3 Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.

Římanům 12:16 Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.

Každé povýšené smýšlení boří vás, vaše vztahy k Bohu i lidem, boří i církev! Ale vy jste byli povoláni k tomu, abyste sloužili Bohu v pravdě a pýcha z pravdy není. Dostali jste dary, které máte používat k budování celého těla Kristova. Dvanáctá kapitola listu Římanům a celý závěr listu není jen nějakým dodatkem, který by Pavel napsal, aby nějak zakončil dokonale vykreslené učení evangelia, tak bohatě a plně vynesené na světlo v kapitolách 1-11. Chápejme dobře Boží vůli i námahu Pavla, Kristova apoštola. Pavel křesťanům v Římě i nám dnes sděluje naprosto jednoduchou pravdu. Pokud dobře chápeme evangelium tak dokonale vyložené v Ř 1,1-11,36, potom je naprostou samozřejmostí proměna našeho myšlení a následná změna způsobu života! Je-li ve vašem srdci panství Kristovo a naplnění Duchem Božím, musí to být vidět a nést ovoce. V opačném případě je nutné pochybovat o tom, že chápete plně evangelium Krista, a tedy že Mu i patříte.

  • 1 Janův 2:6 Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.

Proto je také jedním z velikých důrazů dvanácté kapitoly myšlenka na porážku zla prostřednictvím moci evangelia a vzkříšení Pána Ježíše Krista! Je to to pětinásobná výzva o tom, abychom vzdorovali zlu a přemáhali ho dobrým, svatým jednáním!

  1. Římanům 12:2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.
  2. Římanům 12:9 Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.
  3. Římanům 12:14 Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo.
  4. Římanům 12:17 Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré.
  5. Římanům 12:21 Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Víme, že celý svět je pod mocí Zlého 1 J 5,19. víme, že i my jsme byli zlí a poslušní vládce nadzemských mocí, ducha zla a vzpoury Ef 2,1-2; Ale nyní jsme Kristovi, a máme být naprosto jiní. Rozdíl mezi námi a tím, co jsme byli, musí být jako když do jedné ruky naberete sníh z vrcholů hor a do druhé spálený, uhelný mour ze starých, špatných kamen! Musí být tak zřejmý, jako když máte v jedné ruce lahvičku s nejvzácnějším parfémem a v druhé lahvičku s obsahem žumpy, nebo kafilerní nádoby.

Pokud patříme evangeliu Ježíše Krista, Bůh nás učinil dobrým stromem a ten prostě musí nést dobré ovoce! A ta porážka zla se děje, začíná a uskutečňuje se na prvním místě právě skrze službu jednotlivých věřících celému tělu Kristovu. Začíná to v církvi, která je tímto budována, aby se proud dobrého přelil i do světa ke všem těm, co směřují do zahynutí. Vždyť Pán Ježíš říká.

  • Jan 13:35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."

 V minulém kázání jsme mluvili o štědrém obdarování, které máme používat k budování těla Krista. Nikdo není bez darů božích, těch přirozených i těch nadpřirozených z Ducha Božího. Pavlův důraz ve verších 4-8 byl na to, abychom je používali a to horlivě, usilovně a neustále. Dnes budeme ve verších 9-16 a hlavním důrazem Božím i Pavlovým bude postoj srdce, které používá dary Ducha k budování těla církve.

 Odkazy: Ř 12 kap; Fp 1,9-10; 1 J 2,6; 5,19; EF 2,1-2; J 13,35;

 

Charakteristika bratrské lásky! Verše 9-12;

Římanům 12:9 Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. 10 Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. 11 V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. 12 Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.

Ve verši devět Pavel mluví o tom, že naše láska má být pravdivá, bez přetvářky. Naše láska má být z upřímného srdce. Naše srdce má být otevřené, říkáme na dlani. Nic neskrývá a vydává samo sebe v šanc. Je ochotné riskovat pro druhé svou otevřeností. To je první ze znaků lásky, pravdivost, upřímnost!

Stav člověka, a to i křesťana je takový, že může i dobré věci, v tomto případě duchovní dary, používat ze špatných pohnutek. Toto pokušení trvá, je stále přítomné v našich tělech. A my musíme střežit své srdce před tímto svodem.  Pokorné a láskyplné používání darů Ducha svatého vede k budování a jednotě těla, kdežto pýcha působí roztržky. Pokorné srdce se ptá: jak mohu prospět bratru, sestře k růstu ve víře a posvěcení? Pýcha se projevuje roztržkou a před tím Pavel varuje v 1 K 12 kapitole:

  • 1 Korintským 12:19 Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? 20 Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. 21 Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!"

Ruka, která si myslí, že nepatří k tělu a nepotřebuje ho, je úd, který se ve své pýše zbláznil a páchá sebevraždu. Sám sebe zahubí a tělo oslabí. Takové jednání je zlé. A Pavel jasně píše, že si máme zlo ošklivit a lnout k dobrému. A to začíná v naší mysli. Židé měli přísloví, říkali: „Všechno je to hlava!“ Jinými slovy v naší mysli musíme bezpodmínečně a rázně vytnout a zahubit každou myšlenku této pýchy a nahradit ji boží pravdou, pravdivým smýšlením plným Kristova učení! Ve Filipským čteme.

  • Filipským 4:8 Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.

Takže je potřeba aby naše mysl byla plná Krista, Jeho pravdy a teprve potom se může naplnit i další Pavlův požadavek, bratrská láska v praxi ve verši deset. A milovaní možná by se mohl někdo chtít ospravedlnit a zeptat podobně jako zákoník v Lk 10,29. ten se ptal: „Kdo je můj bližní?“ A nás by mohla vést nepokora k otázce: „Co je to láska k bratru?“ Ano naše staré srdce někdy takto kličkuje a uskakuje jako Jákob.  Ale je to hloupé. Odpověď je nasnadě, je nad slunce jasnější. Láska ctí a upřednostňuje bratra, to je druhý znak lásky! Ř 12,10b;

Potřeba mého sourozence v Kristu se dostane do kolize s mou potřebou. Mám jen jedny ruce a času je málo. Upozadím sebe a budu konat ve prospěch druhého. Sám sebe odložím stranou. To je veliký princip Kristovi služby nám všem.

Další nádherné znaky Kristovi lásky vidíme ve verši jedenáct. Je to horlivost a vroucí duch, srdce. Znáte film Marečku podejte mi pero. Určitě ano. A vzpomenete si na Hujera? Tak takhle ne milovaní. Hujerova horlivost byla zlá, sebestředná, prospěchářská. Tedy ne pravá, pravdivá. Můj postoj nemá být. „Budu horlivý a budu za to odměněn!“ Má horlivost má být čistá, zbožná. Z lásky a vděčnosti Bohu, protože Pán Ježíš za mě zemřel a pro mě vstal z mrtvých. 

Horlivost je usilovná péče s ohledem na předmět této péče. Jsme horliví s ohledem na Boha z lásky k Bohu, jsme horliví s ohledem na sourozence v Kristu a z lásky k němu. Kdo miluje Boha, miluje i Jeho děti! 1 J 4,21; Horlivost je silný zájem a silná intimní náklonost, činící vše dobré objektu svého zájmu!

Další znak lásky je vroucí srdce, duch. Vroucnost, nebo také vřelost, zápal, zanícenost, vášnivost. Samé horké pojmy. Když v krbu hoří krásné bukové poleno, vydá samo sebe ohni a tak přinese teplo a radost člověku. Když je srdce křesťana horké, vroucí, hořící, vydává samo sebe Bohu i druhým, kdyby ho to mělo stát vše! Jako Pána Ježíše! Vždyť platí, že…

  • Jan 15:13 Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.

Pátým znakem Boží lásky v nás je radost v naději, nebo radost z naděje uprostřed zkoušek! Milovaní, mocný Boží Syn za nás zemřel, učinil sám sebe hříchem kvůli nám! Zaplatil za nás a prolil svou drahou krev, abychom mohli stanout před Bohem Otcem ne jako nepřátelé, ale jako milované Boží děti. Petr píše.

  • 1 Petrův 1:4 Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích 5 a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. 6 Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek,

To si připomínejte drazí v Kristu! Vždy, když přijde soužení, bolest, strach, pokušení, nebo i dokonaný hřích. V pokání a v bázni znovu a znovu si připomínejte, že jste Kristovi, vaše naděje je nehynoucí, věčná a sám Bůh a Jeho nesmírná moc, vás chrání a střeží ke spáse. Znovu a znovu obnovujte tuto radost ve svém srdci na modlitbách, ať je palivem vaší horlivé, vroucí, pravé bohoslužby. Pohleďte na Ježíše.  Jeho cílem byl kříž!

  • Lukáš 12:49 Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! 50 Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná!

A co nám On říká o svém kříži (svém křtu), o své oběti a o svém vzkříšení? Co říká učedníkům, když mluví o své smrti?

  • Jan 16:22 I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme.

Ježíš byl vzkříšen, žije, kraluje po pravici Boha Otce a vrátí se pro církev! Radujte se tedy vždy a vaše radost ať je posilou vaší trpělivosti a vytrvalosti v pravém oslavování Boha. Trpělivost a vytrvalost jsou šestý a sedmý znak lásky v Božím lidu! Trpělivost je ctnost ovládat se i uprostřed těžkých situací! Srdce je nepohnutelné a zachovává vždy všechny znaky, ctnosti lásky, o kterých mluvíme, a to navzdory přicházejícím těžkostem!

Poslední pak je vytrvalost, sedmý znak lásky. Zde v kontextu vytrvalé modlitby, ale celý náš život víry potřebuje růst ve vytrvalosti! Je to schopnost zůstat věrný Bohu a podle toho jednat, schopnost zachovat víru a lásku navzdory neustálé, intenzivní zátěži světa, který celý leží ve zlém! Vidíte tu nádheru Ř 12? Tu sílu evangelia, která drtí veškeré zlo světa a hříšných lidí? Vidíte tu novost oproti hříšné starobě, kterou jsme žili? Vidíte ten rozdíl mezi čistým, zářícím sněhem a špinavým, hříchem zamaštěným mourem? Cítíte ten rozdíl mezi nejvzácnějším parfémem a obsahem žumpy, kafilérie? Milujte se navzájem, mějte charakteristické znaky lásky, ne světa! To čiňte a budete se líbit Bohu, to čiňte a zlo se bude třást děsem!  

Odkazy: 1 K 12,19-21; Fp 4,8; Lk 10,29; 12,49-50; 1 J 4,21; J 15,13; 16,22; 1 Pt 1,4-6;

 

Buďte dobří! Verš 13-14;

Pavel pokračuje Ř 12,13-14.

Ř 12,13 Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. 14 Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo.

Mluvili jsme charakterových vlastnostech lásky. Charakter je podstata, která se navenek projevuje praktickým jednáním. Jestliže jsme se tedy stali Božími dětmi, jsme povolání k tomu abychom dobrými skutky oslavovali Boha. A Pavel říká jako první sdílejte se s bratřími v jejich nouzi. Ochotně poskytujte pohostinství. Jde o praktickou štědrost, kterou máme prokazovat chudým, potřebným. A jde o církev, jsou to svatí, se kterými se máme sdílet v jejich potřebách a naplňovat je. Sdílet potřebu těch co jsou v nouzi znamená ji aktivně nést spolu s nimi, vzít tíhu na sebe. Oni jsou v tísni, a celá věc je pro ně neřešitelná bez pomoci druhých. Podívejme se na nádherný příklad v Písmu. Na dva příklady.

  • Skutky apoštolské 2:44 Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. 45 Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval.

Tento text ze skutků není voláním po tom, abychom byli jako úplně první církev ve druhé kapitole Sk. Ne, nebudeme zakládat komunitu, jak jsem už od některých v církvi slyšel, že bychom měli. Nesouhlasím s tímto názorem. Vždyť ani ve skutcích nevidíme, že by to mělo dlouhé trvání, přišlo pronásledování a církev se rozprchla!  Sk 8,1;

Ale je zde vidět princip solidarity z lásky k Bohu i k Jeho dětem. Je zde vidět všech sedm znaků charakteru lásky od upřímnosti přes úctu k bratru a horlivost až po radost a vytrvalou víru. Vezměme si z toho příklad a mějme zájem o druhé svaté, zvláště ty, kteří klesají pod břemeny a bez pomoci zvenčí je nemohou nést! Jakub učí.

  • Jakubův 2:15 Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, 16 a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? 17 Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.

Druhý text z Písma, který mluví o štědrosti a radostném dávání je ze Skutků.

  • Skutky apoštolské 11:28 Jeden z nich, jménem Agabus, veden Duchem předpověděl, že po celém světě nastane veliký hlad. To se také stalo za císaře Klaudia. 29 Proto se učedníci rozhodli, že každý podle svých možností pomůže bratřím v Judsku. 30 Učinili to a poslali sbírku po Barnabášovi a Saulovi jeruzalémským starším.

Je to prosté, vím, že Bůh je k nám v této zemi nadmíru štědrý a nemyslím, že máme ve sboru lidi vyloženě nuzné. Přesto buďme pohostinní a štědří, vždyť strávit se svatými čas u dobrého jídla, pohostit je, to buduje církev, její vzájemnou lásku!

Když už víme o štědrosti, ke které nás Bůh vede, Pavel ve čtrnáctém verši najednou jakoby náhle změní téma. Doposavad mluvilo tom, jak jednat v církvi, učili jsme se cestě lásky od devátého verše. Učil nás o jejím charakteru i o tom, jak se projevuje v konkrétních skutcích směrem ke svatým v Kristu a najednou říká něco, co jakoby nepatří k tématu:

Římanům 12:14 Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo.

Jak to máme chápat, když Pavel mluví do církve, ke svatým, mluví o lásce a dobru?

Víme, že poklad neseme v hliněných nádobách.  Je v církvi přítomné zlo? Ano je! Jsou to naše hříšné sklony, které se projevují a musíme jim čelit. Také ďábel, obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil! Chce hrát na struny hříšných sklonů v nás a raduje se, když se mu podaří vyloudit, byť jen jediný tón. A tou nejlepší obranou je milovaní to, co se táhne celou dvanáctou kapitolou listu Římanům. Vzdorujte zlu a přemáhejte ho dobrem! A zde dobře pochopíme, proč oba oddíly o službě, tedy Ř 12,3-8 I Ř 12,9-16 jsou zarámovány příkazy o pokoře. Pokorné srdce se snaží nést raději křivdu, než aby odplácelo. Nejde k soudci s tvrdým požadavkem zákona, ani i když by mohlo! Bez milosti není pravdy! J 1,17; V Efezským stojí psáno.

  • Efezským 4:31 Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; 32 buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

Pavel píše do Efezu a říká, že nám mají být všechny zlé špatnosti vzdálené jako je východ od západu. Ale zároveň platí, že Pavel ví své o sobě i o nás všech. Jací jsme to ubozí lidé a kdo nás vysvobodí z těla smrti? A Jakub k tomu dodává, že všichni přeci mnoho chybujeme, padáme do svých hříšných sklonů a jejich pastí. Naším vítězstvím nad hříchem není naše dokonalá bezhříšnost, ale milost Boží v kříži Ježíše Krista! A proto máme usilovat odplácet zlo dobrem, kámen chlebem, tvrdost laskavostí, zlobu mírnosti a provinění hříchu bratra vůči nám odpuštěním. Vždyť přeci dobrý Bůh ve svém Synu Ježíši odpustil nám z lidského pohledu neodpustitelné a Ježíš zaplatil z lidského pohledu nesplatitelné! I v církvi jsme stále schopni zhřešit a provinit se zlým vůči Bohu i bratru. Milostí, odpuštěním a pokáním však vítězíme.

A viditelná církev vždy bude obsahovat nejen pšenici, ale i koukol. Proto ten důraz Ř 12,4. Pro církev je tou nejlepší obranou před koukolem držet se Pánova učení, trvat na něm a v praxi ho naplňovat.  V žalmu jedna čteme, že…

  • Žalmy 1:1 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, 2 nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. 3 Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. 4 Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.5 Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. 6 Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.

To je o té samé odlišnosti sněhu a uhelného mouru, církve svatých a lidí patřících světu, co pronikají do církve. Ta samá odlišnost o které mluvíme v Ř 12.  A hleďte na pátý verš žalmu jedna. Svévolník, hříšník, člověk patřící světu nemůže obstát v církvi, v shromážděni spravedlivých. Pokud ovšem církev zachovává svou naprostou odlišnost sněhu od mouru. Jestli mour proniká do církve, kde sníh je stejně špinavý, černý, obstojí vesele v takovém prostředí. Protože nebude žádný svatý tlak evangelia v takovém společenství. Nevidíme to dnes všude kolem sebe? Jak sůl ztrácí slanost. Jak se další a další církve stávají převráceným světem?  Nevidíme tyto hříšné tendence i u sebe samotných a nevedeme snad s nimi neustálý boj? Usilujte tedy být v Kristu dobří!

Sk 2,44-45; 8,1; 11,28-30; Jk 2,15-17; EF 4,31-32; Ž 1;

 

Nebuďte to vy, ale Kristus ve vás! Verše 15-16;

Pavel pokračuje.

Římanům 12:15 Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. 16 Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.

Když se podíváme do verše 15 a do první poloviny verše 16, co uvidíme? Uvidíme soucit, sounáležitost, souznění. Kdo miluje v radosti, miluje i v zármutku. Kdo miluje má s hladovým raději hlad, než aby se sám cpal, když druhý slábne a ztrácí se. Kdo miluje, nese raději všechnu pohanu světa s bídnými tohoto světa, než aby sám seděl na trůnu, vysoko, daleko od nich. Jako Mojžíš soucítil se svým lidem, a vzdal se pro Krista všeho, co měl.

 Jak bys chtěl naplnit naléhavou potřebu bratra, když nemáš ani porozumění, pochopení k jeho situaci a nerozpoznáváš ji? Nemáš srdce naplněné soucitem a souzněním, ale spíše sobecké, tvrdé, netečné? Modli se, aby Bůh jednal a obměkčoval tvé srdce! A vědomě se zaměřuj na druhé, na jejich životy, potřeby, slabosti, zápasy. Od sebe odhlédni, zapři sebe, ukliď se stranou, zůstaň poslední!  A přemýšlej víc o druhých, na prvním místě o druhých.

  • Židům 11:24 Mojžíš věřil, a proto, když dospěl, odepřel nazývat se synem faraónovy dcery. 25 Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem, než na čas žít příjemně v hříchu; 26 a Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě.

 Proč to mohl Mojžíš učinit? On věřil Bohu. Věřil Kristu. Proto mu nezáleželo v první řadě na sobě! Když si poskládáme všechny charakteristické znaky lásky, o které jsme dnes mluvili i to, jak se projevuje v praxi svými skutky, co uvidíme? Uvidíme snad na prvním místě Mojžíše? Ne! Uvidíme Krista! Jen On je tím, kdo dokonale naplňuje všechnu charakteristiku pravé lásky. On je dokonale pravdivý, tedy přímý, upřímný v lásce. On dokonale upřednostnil své bratry a sestry, když svatý vzal jejich hřích na sebe a zemřel za ně.

O Něm platí, že horlivost pro pravdu, lásku, pro Boží dům Ho strávila. Není a nebyl vroucnější lidský duch na tomto světě, protože on je to pravé, plné, svaté lidství podle vůle Boží. On se vždy radoval z pravdy a měl naději i v té nejhorší situaci, jakou kdo kdy zažil. Byl na kříži mučen a zabit, byl na kříži odloučen od Otce, pro hříchy druhých. Zůstal trpělivý, vytrval. Nikdo nikdy neměl soucit, souznění, pochopení a sounáležitost s lidmi nesoucími nesnesitelná břemena jako měl soucit On. On znal a zná plně bolest a pláč lidí, i jejich pravou radost v Bohu, když jsou milostí obnoveni skrze pokání a víru! On měl a má pravé, plné porozumění! V Židům stojí psáno.

  • Židům 4:14 Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. 15 Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. 16 Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.

Tento velekněz Ježíš byl jako Beránek Boží obětován pro naše hříchy. Byl ale také vzkříšen a vstoupil do slávy!

A díky Němu a v Něm jsme spravedliví a jsme povolání k tomu růst do Jeho podoby, být Mu podobní! Radovat se i plakat s druhými, jak je potřeba, mít porozumění a soucit. Milovat Boha, Jeho vykoupené děti i druhé lidi, hříšníky směřující do záhuby, dokonce i ty, kdo nás pronásledují.

Pavel zakončuje dnešní oddíl slovy podobnými, jaká jsou na začátku obou oddílů ve verši Ř 12,3. Slovy o pokoře. Nemáme smýšlet o sobě vysoko a máme se věnovat všedním, malým, obyčejným službám! Věrně nachystat pohoštění, nebo sál k bohoslužbě je veliká láska k Bohu, k církvi a sláva Bohu ve tvém životě. Není třeba být známý, velký kazatel, evangelista. Jsi věrný vykladač Písma před malou hrstkou lidí? Jen před svou rodinou, manželkou, dětmi? Sláva Bohu! Nezvěstuješ evangelium zástupům, ale jen jednotlivcům? Jestliže to činíš věrně, sláva Bohu! Nesytíš tisíce hladových, ale pozval si početnou rodinu bratra na oběd a pozveš znovu? Sláva Bohu!

A je to i přirozené, vždyť máme a musíme růst do podoby Pána Ježíše. Kdo se neučí být věrný v malém, jak by mohl pomýšlet na velké věci. Děti rostou postupně, nejsou jeden den kojenec, a přes noc pak dospívající a po další noci z ničeho nic zralý dospělý! Tak to prostě není. Buďme věrní a pokorní v málu a Bůh nás povýší. Pamatujme na to, že to nejsme my a nejde o nás, neboť…

  • Filipským 2:13 je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

Zapamatujme si tedy, že naše služba Bohu není něco, co my dáváme Bohu! Co my děláme pro Boha! Ale naše služba Bohu je něco, co Bůh sám koná skrze nás! A co se týče pravé lásky v křesťanovi, tak platí, že Epafras nevyprávěl Pavlovi o lásce, která má původ v člověku, ale Pavel napsal…

  • Koloským 1:8 On (Epafras) nám také vyprávěl o lásce, kterou ve vás působí Boží Duch.

Proto je pokora nezbytná, vědomí toho, že sami nic nezmůžeme, ratolest oddělená od kmene, která nečerpá svou sílu v něm, ta zajde, uschne. Nejen, že nepřinese nic dobrého druhým, ale sama sebe zahubí. A co o životě víry píše sám Pavel v Galatským?

  • Galatským 2:19 Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem, 20 nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Činil jsi z Boží milosti pokání a věříš evangeliu? Potom nežiješ ty, ale Kristus v tobě a skrze tebe! Jaká je to obrovský výsada a milost. Vždyť jsi nenáviděl Boha, Krista bez příčiny a miloval si zlé! Nespoléhej tedy na vlastní chytrost, moudrost, ani sílu a jiné domnělé schopnosti! Bůh zahubí moudrost moudrých a již ji zahubil, když se rozhodl spasit svět bláznovskou zvěstí 1 K 1,21; Nebuď to tedy ty, ale Ježíš Kristus, který je v tobě. Což nevíš, že jsi-li Kristův, stal si se chrámem Kristovým, chrámem Ducha Božího? Nes tedy v pokoře ovoce tohoto stavu. Nemarni svůj život a využívej duchovní dary tobě svěřené k budování tvé rodiny i celého těla Kristova!

A jestli nepatříš Kristu, nemáš jistotu spásy, učiň proto vše, abys ji měl! Pros Boha o bázeň, strach z Boha. Vždyť sám Pán Ježíš učí své nejmilejší, ty, které miloval a vyvolil, ty, za které zemřel, že se mají bát Boha, že je to moudré mít strach ze svatého Boha, který může nejen tělo zahubit, ale i duši v ohnivém jezeře! Mt 10,28; Jestli měli mít strach z Boha milovaní Kristovi učedníci, které sám povolal. Oč větší strach by měl mít ten, kdo dosud vzdoruje evangeliu, nečinil pokání a nebyl tedy obmyt krví Krista. Ten, jehož život nenese ovoce pokání a poznání evangelia.

Učiň proto všechno, abys viděl Krista, jako Zacheus, abys poznal Krista jako Zacheus, v Duchu svatém a pravdě, vylez třeba v pětasedmdesáti na strom! Protože jinak zahyneš ve svém hříchu, vzpouře, nevíře. Je výsada, milost a převzácný dar být ukřižován s Kristem být mrtvý hříchu, ale živý Bohu, Římanům šestá kapitola. A je to strašlivý Boží soud zůstat ve své nevíře Ř 1,18-32!   Amen!

Odkazy: Žd 11,24-26; 4,14-16; Fp 2,13; Kol 1,8; Ga 2,19-20; 1 K 1,21; Mt 10,28;

Rok

Osnova kázání

Otázky ke studiu