TŘI NUTNÉ OBLASTI AKCE A REAKCE S VLÁDNÍ MOCÍ Ř 13,1-7;

TŘI NUTNÉ OBLASTI AKCE A REAKCE S VLÁDNÍ MOCÍ Ř 13,1-7;

1 Petrův 1:14 Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; 15 ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. 16 Vždyť je psáno: `Svatí buďte, neboť já jsem svatý.´

Římanům 13:1 Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, 2 takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. 3 Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly. 4 Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. 5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí. 6 Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů. 7 Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest.

Úvod

Pokoj vám a milost drazí přítomní. Venku je doslova Ladovská zima a v některých oblastech i Ladovská zima na druhou. V Jižních Čechách napadalo 75 centimetrů sněhu. Celá země se zastavila. Ale jsou mnohem horší věci v životě české kotliny a lidí v ní žijících. Je to ateismus, bezbožnost a vzpoura proti Bohu, proti evangeliu. V jedné debatě jsem reagoval na příspěvek hanobící církev. Církev a náboženství je vynález lidí k ovládání druhých, církev je zlá a zlo konající. Vím, že přirozený člověk nechápe věci Božího Ducha 1 K 2,14. Ale také vím, že v Písmech Nového zákona je spousta věcí pochopitelných a zřejmých i nevěřícím. Lidé Písmo nečtou, nevědí, ale odsoudí bez poznání a rozmyslu.

 Snažil jsem se oponenta přivést k pochopení, že pokud nezná definici církve. Pokud nikdy nečetl spisy Nového zákona a neví, co církev je, jak vznikla, vzniká, kdo ji ustanovil svým učením, kdo k ní patří a jak funguje, žije. Neví jaké je učení Ježíše Krista a apoštolů o církvi, nemůže věci nikdy správně pochopit a církev tak spravedlivě posoudit, rozsoudit. Skutečnou církev, ne to, co se za ní ve světě mnohdy vydává. Takový člověk bez informací a poznání je jako někdo, kdo se veřejně prezentuje coby expert na čokoládu, ale nikdy ji přitom nejedl! Napsal jsem tedy tomu člověku evangelium, slova o pádu, hříchu, soudu a záchraně v Kristu.

V žalmech Starého zákona, který ještě nemluví o církvi stojí psáno:

• Žalmy 34:9 Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu.

Hospodin je dobrý a blaze těm,kteří se k Němu utíkají. On je vysvobozuje a vytrhuje jejich duši ze spárů zhouby, hříchu a smrti.  Bůh připravil na věčnosti den, kdy se zrodila církev. Na církvi ze Židů i pohanů se rozhodl ukázat svou slávu a milost! Ř 9,24; Pán Ježíš říká v Matoušovi.

• Matouš 11:27 Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. 28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. 29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

Církev je národ svatý, lid náležející Bohu. Složený z těch, co poznali pravdu o Stvořiteli svatém Bohu, který učinil vše mocí svého slova. Poznali Boží svatost, svou hříšnost a zaprodanost hříchu a byli poznáním pravdy přivedeni k pokání. Duchem svatým byli pak vekřtěni do těla Kristova, do těla církve. Odvrátili se od svých mrtvých model i od svého hříchů a žijí podle učení Pána Ježíše Krista a Jeho apoštolů! Písmo o nich svědčí v 1 Janově listu takto:

• 1 Janův 5:18 Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne.

Církev, křesťané následují svého Pána Ježíše, učí se od Něho tichosti, pokoře, dobrotě a lásce!  Děti církve nalezli vysvobození svým duším ze spárů hříchu, smrti a zlých, démonských bytostí v čele s ďáblem! Nehřeší, usilují o svatost z celé své síly, a mnozí následují Ježíše i na smrt, než aby znovu upadli do otroctví hříchu! Církev je vítězná nad světem, a proto ji svět i lidé v něm nenávidí a haní! Ale církev je vítězná, poslouchejte!

• Zjevení Janovo 12:10 A slyšel jsem mocný hlas v nebi: "Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. 11 Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti.

Bůh se rozhodl zjevit na nás svou slávu, moudrost, dobrotu, slitování, soucit, spravedlnost, milosrdenství a věčnou milost kříže Ježíše Krista. Proto je důležité, jak žijeme v celém svém způsobu a v každé oblasti života. Dnes budeme zkoumat tři oblasti. Křesťan jako občan, jako rodič, a postavení a život církve ve světě, který je nepřátelský evangeliu.

Odkazy: 1 K 2,14; Ž 34,9; Ř 9,24; Mt 27-29; 1 J 5,18; ZJ 12,10-11;

Evangelium rozděluje lidi ve světě!

Nepřátelství světa

V Písmu čteme, že nejsme ze světa, ale jsme ještě ve světě. Už nenáležíme světu, jeho vzpouře, hříchu, nenávisti k Bohu, nenávisti k pravdě. Nepatříme již zlé nevíře světa. Ježíš se modlí za Boží děti, za církev.

• Jan 17:14 Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. 15 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. 16 Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. 17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.

Všimněte si jakou úlohu hraje Boží slovo v životě církve! Pán Ježíš nám dal své slovo a my jsme ho přijali vírou. Ti, kteří nás dnes nenávidí, tedy nevěřící lidé a svět jako takový, nás nenávidí právě pro slovo evangelia. Poznali a přijali jsme pravdu Písma a usilujeme podle ní žít. Našeho Pána, který byl a je plným ztělesněním pravdy a neučinil nikdy hřích, toho také nenáviděli. Nás, kteří usilujme žít tak, jak žil On, nenávidí podle stejného vzoru. Už se s nimi totiž nevrháme do proudu hříchu a bezbožnosti. Dráždí je to, urážejí nás 1Pt 4,4. Svět ani padlí lidé nikdy nebudou milovat evangelium a církev, jeho zvěstovatelku. Trpí ji se zatnutými zuby v tom nejlepším případě, když není ve zvěstování a kázání evangelia příliš hlasitá a důrazná, ale to je tak asi vše. Písmo se naplňuje milovaní!

• Jan 15:20 Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat – jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají.

Vidíte to? To rozdělení? Ti, kteří patří světu pronásledují pravdu, církev. Ti, kteří jsou od věků Boží a přijímají slovo, činí pokání a věří! Tak to Bůh rozhodl na věčnosti a nyní to přivádí k naplnění.

Za co Pán Ježíš prosí? Ne za to, aby nás Bůh vytrhl již nyní k sobě. Uchránil nás před nenávistí světa tím, že nás vezme pryč. Protože Bůh se rozhodl ukázat svou moudrost, moc, dobrotu, slitování, milost, spravedlnost celému světu viditelnému, a dokonce i neviditelnému světu.

• Efezským 3:10 Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, 11 podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Proto se Pán Ježíš v Janově evangeliu 17. kapitole nemodlí za naše vytržení ze světa, ale za naše posvěcení! A čím, že nás má Bůh Otec posvětit, J 17,17? Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.

Kde hledáte slovo Hospodinovo? Ve snech, ve viděních, u jiných lidí, kteří tvrdí, že pro vás mají slovo od Hospodina? Nebo v přírodě, ve vědě? Tam ho nenajdete, nebudete posvěceni! Kolikrát v týdnu opravdu s modlitbou v srdci čteš? Opravdu studuješ do hloubky, sytíš se? Kolikrát si křesťane přečetl Písmo celé, za svůj život víry? A je tvůj argument, kterým zavrhuješ učení se veršů z paměti jako nepotřebné a zákonické v pořádku?

Jsi si opravdu jistý, že za ním nestojí tvá vzpurnost, nechuť, lenost? Jak a co ti má potom Duch svatý připomenout a dát, když hovoříš s lidmi, zvěstuješ, či bráníš evangelium? A hlavně, jak máš být tedy posvěcen v souladu s J 17,17? Nevíš, že ty jsi spolu s ostatní církví postaven záměrně před oči celého stvoření?

Křesťané jsou na očích nepřátelskému světu!

Což nevíš, že tě Bůh pro svou slávu postavil před oči všech lidí i duchovních bytostí, abys svědčil o Něm! O jeho moudrosti, spravedlnosti, lásce, dobrotě, slitování, prostě o evangeliu? A jak to chceš udělat, když nic nevíš? Nepodobáš se tomu muži, který v diskuzi hanobil církev, ale nikdy si o ní v Písmu nic nezjistil, nikdy žádnou ani nenavštívil? Nejsi náhodou podobným „expertem“ na věci, které vlastně neznáš?

Starozákonní Izrael, který byl pouhým předobrazem a pouhým stínem věcí budoucích měl veliký úkol, poslouchejte.

• Exodus 34:10 Hospodin odpověděl: "Hle, uzavírám s vámi smlouvu. Před veškerým tvým lidem učiním podivuhodné věci, jaké nebyly stvořeny na celé zemi ani mezi všemi pronárody. Všechen lid, uprostřed něhož jsi, uvidí Hospodinovo dílo; neboť to, co já s tebou učiním, bude vzbuzovat bázeň.

Bázeň, svatý strach z Hospodina zástupů! To měli okolní národy poznat na Izraeli. Boží moc, svatost, spravedlnost. V knize Paralipomenon čteme.

• Paralipomenon 16:23 Zpívej Hospodinu, celá země! Zvěstujte den ze dne jeho spásu, 24 vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech,

A to mluvíme o smlouvě, která byla jen pozemská a jen na čas. Vy stojíte ve smlouvě nebeské, věčné a zpečetěné krví Božího Syna! První smlouva byla dána proto, aby celý svět byl usvědčen před Bohem ze vzpoury a hříchu. Ta druhá, věčná ukazuje na moc Božího evangelia, na plnou slávu Boží, když z těch, kdo nenáviděli Boha, se stali Boží děti, které Boha milují celým srdcem, silou, myslí i vůlí! Vždyť co Pavel píše o evangeliu v listu Římanům?

• Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. 17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Je to moc Boží! Zopakuji to. Je to moc Boží! Uvědomujete si tu váhu? Je ve tvém životě dobře vidět bratře, sestro Boží svrchovaná, všemohoucí síla a vláda? Rosteš v posvěcení, v důvěře Bohu i v těžkých situacích? Hladovíš po Něm a po Jeho slovu? Lezeš každý den na ten nejvyšší strom Písma svatého, abys viděl Krista, a poznal kdo On je?

To, co jsi poznal o Něm i o sobě úročíš v praktickém životě? I když to znamená boj a boj a pro změnu válku a válku s hříchem tvým i s hříchem světa? Poznal jsi úmornost toho zápasu, duchovní krev a pot? Bylo ti na kolenou před trůnem milosti zle z tebe samého a z tvého hříchu, který se pořád pokouší vrátit a znovu tě zotročit? Jsi na očích celému světu! Byl jsi už tak konfrontovaný silou tvého hříchu, že jsi už téměř rezignoval a sám o sobě si před Bohem prohlásil: „Jak mohu být Bože tvým dítětem? Vždyť ty mě vidíš i můj ubohý život!“

Pak věřím, že znáš evangelium a Pána Ježíše. Znáš sebe a zhoubu hříchu, který v tobě přebývá! Pak věřím, že rosteš. Věřím, že skrze toto strašlivé poznání sebe sama tě zaplavuje milosrdenství kříže. A kam tě toto poznání i tvůj růst povede? Jdeš-li ještě více a z posledních sil k trůnu milosti, znovu a znovu na modlitbách i do Písma, jdeš správně. Pavlovi bylo Bohem řečeno:

2 Korintským 12:9 "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.

Musíme opravdu dobře poznat evangelium Boží moci. Musíme opravdu dobře poznat Krista i Otce a musíme v té záplavě světla a milosti poznat i sebe sama, svou ubohost, svou bídu, svou duchovní smrt!  V jedenácti kapitolách Pavel mluví o tomto úžasném, mocném, nádherném evangeliu, abychom ho dobře poznali. A od dvanácté kapitoly, jak začíná?

• Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. 2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Zaplavilo tě milosrdenství kříže? Ta záplava Boží dobroty, lásky a odpuštění? Jsi tedy opravdu živý v Kristu? Život žije, není jeden den živý, druhý den mrtvý, a pak zase živý a opět potom mrtvý. Jsi svatý v Kristu? Podobný Kristu? Rostoucí do Jeho podoby? A tvá bohoslužba je pravá, rozumná, založená na poznání Písma, slova? Žiješ podle naučení Písma? Když padneš, vyznáváš v hlubokém zármutku, zvedneš se a znovu se hlavou rozběhneš proti té zdi tvé staré přirozenosti, protože víš, že jednoho dne hradba hříšného Jericha padne a rozsype se?   Podívejme se, na tři oblasti křesťanského života, kde dochází k pnutí a kolizím s vládní mocí, kde je zvláště potřeba, abychom byli moudří a svatí.

Odkazy: J 17,14-17; 15,20; Ř 1,16-17; 12,1-2; Ef 3,10-11; 1 Par 16,23-24; 2 K 12,9;

Křesťan občan

První oblast je naše příslušnost ke státu. Pavel píše v Ř 13,1-7 o vládní moci, která je od Boha. Byla dána Bohem hříšnému lidskému pokolení, protože jinak by život na zemi ani nebyl možný.  Píše, že máme vládu vždy poslechnout, protože kdo ji neposlouchá, vzpírá se Bohu a Jeho řádu. Jako křesťan se mohu dostat do kolize s touto světskou mocí, pokud nařizuje něco, co Bůh zakazuje, zakazuje něco, co Bůh přikazuje. Když vláda svým vládnutím a zákony vede přímo ke hříchu a do hříchu, do bezbožnosti a požaduje věci v rozporu s Boží svatou vůlí.

V takovém případě se musím řídit vůli Boha a ne vlády. Pánem našeho svědomí je Bůh, Ježíš Kristus. V pátém verši se píše, že naše poslušnost nemá být poslušností nevěřících lidí, kteří se bojí trestu, ale má být poslušností z lásky k Bohu, kdy toužíme zachovat svědomí před Bohem čisté. Báze%n je dobrá, je počátek moudrosti, ale bázeň před Bohem, kdy vláda je Jeho služebník a nástroj. Pokud je jediným motivem strach, že mě vláda potrestá, nejspíše poslechnu ze strachu z trestu vládu i ve zlých věcech, stejně jako nevěřící člověk. Potřebuji mnohem mocnější motivaci, lásku k Bohu! Pavel píše ve verších 3-5.

Římanům 13:3b Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly. 4 Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. 5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí.

Pátý verš nás vrací v jasném kontextu do Ř 12,1-2. K pravé bohoslužbě, protože jsme byli zahrnuti nespočetnými milosrdenstvími v Kristu Ježíši. To  zavazuje naše svědomí jako svaté břemeno. Pokud věřící člověk střeží své svědomí před Bohem a kvůli Pánu dodržuje bez reptání a bez zbytečných otázek vládní nařízení ne dobře, ale nejlépe dělá. To je ta pravá, zbožná motivace. Daně mohou být vysoké, dokonce drtící, ale spoléhám na Boha, který mi dává vše, co potřebuji. Víra a láska k Bohu je víc!

Vláda může podle nás vládnout nemoudře, a dokonce i proti mandátu, který má od Boha. Může se starat o kdeco, o kdekoho, nestará se možná na prvním místě o správu vlastní země. Může se zdát, že pomáhá mnohým na úkor vlastní země a zadlužuje nás. To si mnozí a mnohdy oprávněně i dnes myslí. Ale víra a láska k Bohu je víc!

 

ČR je označována za velmi nemocnou zemi, ceny letí neustále nahoru a nám se může zdát, že vláda nečiní, to, co má. Ale přestaneme platit daně, začneme podvádět v daňových přiznáních, nebo krást v obchodech stále dražší produkty? Věřím o vás, kteří zde patříte Kristu, že ne. Víra a láska k Bohu je víc!

Petr napsal církvi, která pro svou víru začala být pronásledována.

• 1 Petrův 4:12 Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, 13 ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva. 14 Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. 15 Ale ať nikdo z vás netrpí za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky. 16 Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno.

Většina vykladačů se shoduje, že pronásledování v době sepsání 1 Pt nenařídili úřady. Bylo ze strany nevěřících lidí. Ale myslím, že se již viditelné schylovalo k oficiálnímu pronásledování a Petr to vidí. Za krátko již Nero zažehne tento oheň zkoušek.  A my dnes už čelíme i pronásledování, hanobení ze strany oficiální moci. Zakazuje nám říkat pravdu, protože prý je zlá a uráží. Vláda již má také i soubor zákonů, kterými hodlá postihnout každého, kdo biblickou pravdu bude veřejně zastávat, hájit. Přichází z dalšími bezbožnými zákony, které tlak jen zesilují! O to více musíme být ze strany vládní moci nepostižitelní a bezúhonní ve všech věcech, vyjma těch zákonů, které jsou bezbožné a které zasahují do sféry, nad kterou nemá světská moc autoritu. Podíváme se ještě na dvě takové oblasti, kde dochází k napětí a kolizím. První oblastí napětí je tedy vše, čím vláda jde vyloženě proti tomu, co říká Bůh. Vše čím popírá pravdu avede k bezbožnosti, či neposlušnosti Bohu.

Ř 13,1-7; 12,1-2; 1 Pt 4,12-16;

Křesťan rodič

Tou druhou oblastí, kde stát nemá autoritu, ale kde může dojít ke kolizi je výchova dětí. Nevím nic o tom, že by ve světě existoval národ, který má vládu ze znovuzrozených křesťanů. Nečekejte tedy, že svět, vláda vás bude podporovat, posilovat a povzbuzovat v tom, co je vaším úkolem od Boha. Z Jeho milosti se nyní intenzivně s bratrem Janem Suchým tímto úkolem dopodrobna zabýváme. Chvála Bohu!

• Efezským 6:1 Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem. 2 `Cti otce svého i matku svou´ je přece jediné přikázání, které má zaslíbení: 3 `aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.´ 4  Otcové(rodičové), nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.

Zabýváme se rodinou, rodičovstvím. Děti jsou Božím požehnáním a darem. Bůh dává život a lůno matek otevírá, ale i zavírá lůno těch žen, které nemají děti. O to větší vzácnost schraňuje každý rodič, matka i otec! Jako Bohem k Jeho obrazu stvořené bytosti děti náleží Bohu a nám jsou svěřeny. K nelehkému úkolu, ale vzácnému a velikému! Vést, doprovázet, vychovávat je ke spasení duší. My nejsme schopni je spasit, jako ani sebe. Ale náš úkol je veliký, převzácný, jeho sláva nás tiskne že? Máme učinit vše, co je v našich silách, aby děti poznali Ježíše Krista v Duchu svatém a v pravdě. Jenže…

• 1 Janův 5:19 Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého.

Celé národy i jejich vlády jsou v moci toho, kdo svádí, obelhává ke vzpouře a hříchu celý svět! A v tom je problém. Od počátku totiž dochází ke sporům o kompetence. Vládcové totiž a ti diktátorsky založení mnohem více vědí, že kdo ovládá děti, ovládá budoucnost. Podívejte se na totalitní režimy dvacátého století. Na všechny ty organizace jako Jungvolk, Hitlerjugend, jiskřičky, pionýři, SSM atd.

V pátek jsem viděl dokument o Němcích, kteří budovali nacismus, Hitlerovu říši a bojovali za ní! V jeho jménu páchali genocidu na Židech i jiných národech. Cituji jednoho muže, který byl v roce 1927 členem Jungvolk, to byla přípravka pro Hitlerjugend od 10 do 14 let. V dospělosti byl fanatickým příslušníkem SS.

„Chodili jsme do školy, kde nás pan učitel, přesvědčený nacista vychovával v duchu nacionálního socialismu! Mí rodiče s tím nesouhlasili, ale nic nezmohli, věřili jsme učiteli více, než vlastním rodičům!“

To je tragédií nejenom Německa! Mnozí z Němců, a to i z německých křesťanů prohráli souboj o své děti z nacismem, zločincem Adolfem Hitlerem a potažmo ze Satanem, který za tím vším stojí. Ale platí, že většina nevěřících rodičů dnes i část věřících rodičů dnes a možná ne malá, prohrává svůj boj o své děti s padlým systémem světa.

Indoktrinace dětí je v zájmu nejenom diktátorů, ale především Satana, o kterém jsme před chvíli řekli, že vládne nevěřícímu světu a lidem v něm. Žili jsme čtyřicet let v režimu, který usiloval o ovládnutí mysli dětí a mládeže. Pak přišlo uvolnění v demokracii, ale ani ta se nevymaňuje z područí toho hada, který vládne každému nevěřícímu člověku. I my jsme mu poslušně sloužili! Co nám Pavel píše v Efezským?

• Efezským 2:1 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, 2 v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu.

Milovaní, děti svěřil Bůh rodičům, a rodiče jsou zodpovědní za jejich výchovu. Za to, koho a co z nich vychovají! To je něco, co dnes většina rodičů nechce slyšet! A přenáší zodpovědnost na školky, školy a tedy na stát. Zeptejte se Terezky jaké obrovské problémy, jaký hřích, jakou protřelost a pokřivenost už od nejútlejšího věku to přináší! Ale vy milovaní, kteří jste v Kristu a máte i děti jste povolání k nebeskému úkolu. Je to dlouhotrvající a vážný úkol. Uvádíme své děti do pravdy, do Písma, do poznání Krista a Jeho evangelia, do poznání pravdy o zkaženém lidském srdci, které nesou v hrudi i naše děti! Protože je napsáno Timoteovi i všem potomkům věřících rodičů …

• 2 Timoteovi 3:14 Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil (zbožná matka a babička). 15 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.

Děti přicházejí ve světě ke konfrontaci s jeho vzpourou, bezbožností a hříchem dennodenně! A to i v rámci státem řízeného školství. A je to velký tlak, protože celý svět jim bude neustále tlouct do hlavy, že je to v pořádku, že bezbožnost je v pořádku, žádný Bůh není! Evoluce, sexuální nezřízenost i převrácenost jako LGBTQ to je v pořádku. Sobectví je v pořádku, krást je v pořádku, hlavně se nenech chytit. Dělat si co chci, vyhovovat nezřízeně všem svým hříšným touhám je v pořádku. Žádný Bůh znamená totiž žádný hřích, žádná hříšná touha. Kde není Boží zákonodárce, tam není žádné přestoupení Božího zákona, žádný hřích, že?

Možná jednou budete muset tomu všemu jako rodiče říct ne! A jít možná i do konfrontace s vládní mocí, se systémem. Nemohu vám zaručit, že to dobře dopadne. Jsou státy, kde mohou být křesťanským rodičům děti odebrány podle platných "zákonů", které jsou schopné vyhodnotit křesťanské vedení ke kázni Páně jako zlé a dětem škodlivé!  A ČR k tomu podle mě rychle spěje. Ale je vaší povinností děti, které vám svěřil Bůh od toho chránit. Stát pevně znovu a znovu mezi bezbožným světem a vaším dítětem, znovu a znovu ukazovat na Krista, do Písma, vyučovat, naléhat, přesvědčovat. Držet hranice a i trestat, je-li to nutné.

A především nepřetržitě přinášet své děti na modlitbách Bohu! Aby On sám je chránil a odděloval od poskvrny světa, od jeho vzpoury a hříchu. Aby jim dával poznat sám sebe i hřích, který je velmi zlý a ke smrti zhoubný a je i v srdci toho nejsladčího mamánka i papánka! Tuto pravdu musíte držet především vy, rodiče a to nejen ústy, protože pokud tuto neochvějnou pravdu nedržíte vy, jak byste mohli si myslet, že ji poznají a budou držet vaše děti?

Vládní moc nemá žádnou moc nad tím, jak vychováváte své děti. Váš cíl je mnohem vyšší než cíl padlé vlády. Jde o vaše přesvědčení, vaše svědomí před Bohem a vaši zodpovědnost. Do toho nemá vláda co mluvit! Pokud nevychováte syna dobře a on bude krást, bude zákonem potrestán. A pokud ho vědomě vedete ke krádežím vy sami, budete potrestáni i vy. Proto vláda nese meč práva. Vládním úkolem není na prvním místě ani hospodářství, ani zdravotnictví, ani školství. Tedy vyučování a výchova dětí. Vládním úkolem na prvním místě je: USTANOVOVÁNÍ ZÁKONŮ PRO DODRŽOVÁNÍ POŘÁDKU, ABY LIDÉ MOHLI V KLIDU ŽÍT A PRACOVAT! Úkolem vlády je udržovat silou zákona mravy hříšných a padlých lidí na uzdě, a tak je chránit před bezuzdností a zhroucením mravů!

Výchovu a zodpovědnost za ní Bůh dal rodičům a otce učinil zodpovědnými jako hlavu rodiny. Křesťanští rodiče pak mají vyšší cíl, vychovávat ke kázni Páně, předat moudrost, která dá-li Bůh povede naše ratolesti ke spáse vírou v Krista!

Odkazy: EF 6,1-4; 2,1-2; 1 J 5,19; 2 Tm 3,14-15;

Život a fungování církve

Třetí oblastí, kde dochází k napětí je život a fungování církve. O církvi jsme si řekli, že není ze světa, nepatří světu, ale žije ve světě obklopená jeho uspořádáním. Přesto je a má být od světa oddělená. Smýšlením, mluvením, konáním!  Jaké je ale soužití církve a padlých vlád? Z principu nepřátelství světa k evangeliu ne dobré! Pán Ježíš říká farizeům a herodiánům, když se ho pokoušejí lstí nachytat.

• Matouš 22:16 Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. 17 Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?" 18 Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? 19 "Ukažte mi peníz daně!" Podali mu denár. 20 On jim řekl: "Čí je tento obraz a nápis?" 21 Odpověděli: "Císařův." Tu jim řekl: "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu." 22 Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

Víte, to, co je velmi důležité, a co nám možná neustále uniká při čtení Římanům 13,1-7 je to, že tento text mluví o vládní moci jako o služebníku Boha! Tomuto služebníku je propůjčena moc pouze ve velmi úzce vymezeném prostoru. Za jasným účelem. Cílem je, aby se hříšné lidstvo bezuzdně nevyhladilo v padlém světě navzájem! Bůh nad tím vším vládne svou mocí! Ale cíl Boha je mnohem víc než zabránit lidstvu v sebezničení. Ano proto mu Bůh dal vládce s mečem, aby se lidstvo nezničilo. Ale Nový zákon hovoří o novém stvoření, Božím záměru s Božím lidem. 

• Efezským 1:7 V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, 8 kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, 9 když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, 10 že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

Vykoupení svatí, církev jsou majetek a chrám živého Boha, sloup a opora pravdy! Pánem církve je Bůh, Ježíš Kristus. Jeho ustanovil Otec hlavou církve! Na něm totiž Bůh Otec prokázal svou moc celému světu. Vzkřísil Ho z mrtvých a posadil po své pravici! Vše mu podrobil, všechny vlády, mocnosti i pány! Církev, které Kristus kraluje, ta je plností Krista, Jeho těla Ef 1,20-23; Svou moc, moudrost, dobrotu a lásku Bůh viditelně prokazuje lidstvu a světu na církvi! Podle přítomnosti Boží lásky se církev pozná a má vždy poznat! J 13,35;

Církev není ze světa nepatří světu.  Ale jak církev vlastně v praxi patří Kristu? Tím že drží a naplňuje Kristovo slovo! Jestli není rozpoznána podle této Boží moudrosti a lásky v ní přítomné, pak se bojím, že světu svým myšlením i skutky stále patří 1 K 3,3!  Proto v církvi vždy platí a musí platit slovo Krista, ne nevěřícího světa a jeho nevěřících vlád. Vzpomínáme na covid, na vládní opatření. Na zákaz shromažďování a bohoslužeb. Dnes jsme vděční za to, že nás Pán Bůh tím vším provedl. Nevěděli jsme, co přichází, jak moc a jestli je to nebezpečné. Ale věděli jsme, že Písmo nás učí moudrosti, obezřetnosti a tomu mít druhé za přednější sebe a vycházet vstříc, kam až to jde. Lidem i vládám. Také praví.

• Matouš 5:39 Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; 40 a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť. 41 Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.42 Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.

Smířlivost a ochota vyjít vstříc, mít druhého za přednějšího sebe, jít s ním více než jen jednu míli, to je jeden z nejdůležitějších principů Písma! Ježíš nás učí: „Milosrdenství chci, ne oběť! Tichost, pokora, smířlivost je víc než bojechtivost, byť třeba i za pravdu! Hospodin nesrazil Lota k zemi s hromovou pravdou na rtech, když Lot šilhal po Sóaru a vzdoroval Božímu rozkazu!  Ježíš, je příkladem smířlivého, tichého srdce. Jinak by nikdo z nás nebyl spasen! On má pravdu, vždy ji měl a bude mít. Nikdy však neopustil tichost, pokoru a smířlivost! Vždyť v Něm Bůh smířil svět sám se sebou!

Musíme tedy držet obojí. 1. Svět ani vlády světa nemají žádnou pravomoc nad církví, nad výchovou dětí, nad svědomím jednotlivých křesťanů! Nemohou nám nařizovat proti svědomí, jak máme žít, jak vychovávat, kdy a za jakých okolnosti se scházet k uctívání Boha a zvěstování evangelia! 2. Vždy povedeme sebe i církev k poslušnosti vládě v té oblasti, kterou Bůh vládě svěřil! Povedeme sebe i církev k pokoře, tichosti, smířlivosti a k tomu, aby vyšla všem vstříc jak jen to je možné, i vládní moci! Ale tou hranicí, která je nepřekonatelná, jsou věci mimo autoritu vlády, věci proti Bohu, v rozporu s Jeho vůlí a svádění k hříšné bezbožnosti a neposlušnosti Bohu. Tam musí zaznít jasné ne! Potom musí platit, že víra a láska k Bohu je víc i tváří v tvář pronásledování.  Amen!

Odkazy: Mt 22,16-22, 5,39-42; Ef 1,7-10; 1,20-23; J 13,35; 1 K 3,3;

Modlitba: Drahý Hospodine smiluj se nad hlínou uhnětenou tvou rukou, do které si vdechl dech života a podle své vůle jsi ji v daný čas přivedl k pokání, k víře a ke spáse! Děkujeme ti za Pána Ježíše a Jeho příchod na tento svět v těle člověka za dílo spásy, které vykonal pro tvou slávu Otče. Pane ty, který znáš naše třesení, každou slabost i každý hřích, ty jsi jedinou naší nadějí. K tobě zvedáme svůj zrak i hlas v prosebné modlitbě. Zkoumej naše ledví, veď nás po cestě spravedlnosti pro tvou slávu. Nedej nám sejít na cestu hříchu. Pane dej nám sílu i odvahu žít zbožně v tomto světě, zachovej nás ve své pravdě a milosti, a dej nám také i sílu a odvahu čelit pronásledování a třeba i smrti, bude-li třeba. Kéž nikdo z nás nemiluje svůj život zde více, než tebe! Amen!