1. Tesalonickým

S jistotou tu Pavel říká: víme, že jste Boží vyvolení ke spáse. Jak to může říci? Kde bere tu jistotu, že je někdo spasený pro věčnost. Nevidí snad jen Pán Bůh do srdce člověka, co je v něm opravdu skryto? Nestalo se už tolikrát, že někdo vyznával Krista a potom se ukázalo, že v něj opravdu nevěří, když odešel od víry?

Církev v Tesalonice, kam je napsán tento list, je mladá církev. A Pavel jí vede v těch nejdůležitějších oblastech nového křesťanského života. Ještě neprožili mnoho let jako křesťané, a tak se ještě nenakupili jednotlivé problémy, se kterými se musí křesťan a místní církev, do které patří, vypořádat.

Jan 14:1 „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.

Náš Otec nás nechce nechat v nevědomosti, abychom se trápili, jako se trápí nevěřící svět nad ztrátou milované osoby. Ne, On má pro své děti porozumění a ví, co potřebujeme. Proto přichází v Písmu s tímto ujištěním: nechceme vás, bratři a sestry, nechat v nevědomosti. Lidé bez Boha na světě nemají naději do budoucna. Jediná jistota je, že milovaná osoba už tu není.