Jan Suchý

První ustanovení církvi je křest. Každý, kdo poznal, že je hříšný před Bohem, lituje svých vin a uvěří Kristu Ježíši, že zaplatil jeho dluh vůči svatému Bohu na kříži Golgoty, spěchá radostně ke křtu, aby vyznal před lidmi, co pro něj Pán udělal, aby se přiznal veřejně ke Kristu, tak jako se Kristus přiznal k němu před Otcem i svatými anděly, když jej spasil (Lk 12,8).

Možná se ptáš, co to je to nové narození? Možná jsi o tom už slyšel, ale nevíš přesně, co to znamená. Máš kolem sebe lidi, kteří říkají, že oni se už znovuzrodili, ale ty ještě takovou zkušenost ve svém životě nemáš. Co to tedy znamená znovu se narodit? Boží slovo má pro nás odpověď. V Janově evangeliu ve třetí kapitole čteme o Nikodémovi.

Hrob Ježíšův je prázdný. On je vzkříšený jednou pro vždy. Už neumírá, ale žije na věky. V Bibli čteme o lidech, kteří byli také vzkříšeni. Na rozdíl od Ježíše, ale všichni znovu museli zde na zemi zemřít. Mzdou hříchu je smrt. Tak proč Ježíš byl vzkříšený a už neumírá? Proč nad ním smrt už nemá moc? Jednoduše proto, že on je svatý sám v sobě. On je Bůh. Mohl být jen člověk?

Shrnuli jsme tedy nádherný pastýřský list apoštola a jeho spolupracovníka. Ale zde ještě jejich služba nekončí. Od 7. verše 4. kapitoly přichází poměrně dlouhá pasáž o bratrech, kteří jsou blízko u Pavla i během jeho věznění. Proč píše o tolika bratřích jednotlivě? Proč z vězeni pozdravuje další bratry a sestry v Kolosách či Laodikeii? Proč píše o Laodikejské a Hierapolské církvi?

Hledej Boží vůli! Jaká je pro mě Boží vůle? A kde ji mám hledat? Není prostší a zároveň těžší odpověď. Prostá proto, že tu Boží vůli nám Bůh sám zjevuje. Je tu, před našima očima, držíme ji v rukou. Boží slovo. Vždyť už dobře víme, že Bůh říká ve 2 Tim 3:16-17, že veškeré Písmo je jeho zjevená vůle pro náš život.