Abrahamovo požehnání (Ga 3,6-14)
Pavel zasypává Galatské sérií otázek, které jim mají pomoci zorientovat se v tom, na čem vlastně staví svůj život. A potom jde do Božího slova. Jde do Starého zákona a ukazuje křesťanům, jak musí být jejich život zakotven v Písmu.

Dlouho před příchodem Pána Ježíše Krista spatřil Abraham den Kristův a zaradoval se, rozjásal se radostí ze spasení z milosti pouhou vírou.
Jákob opouští dům svého otce a setkává se s Bohem. Toto setkání navždy mění jeho život – mění se jeho uctívání, mění se jeho jednání, mění se úplně všechno.
Tato kapitola je kapitolou požehnání, i kapitolou rozkladu. Celá rodina se rozložila a tím, co ji rozložilo, byl hřích. Nebyl to hřích jednotlivce, ale byl to hřích všech jednotlivců v této rodině.
Izák rozhodně nebyl žádnou kopií svého otce. Přesto musel čelit podobným věcem, jakým čelil jeho otec. I my se musíme vyrovnat s podobnými pokušení a proto se můžeme učit od těch, kdo nás předešli ve víře.
Bůh vyvolil Jákoba a Ezaua zavrhl. Učení o vyvolení nám ukazuje Boha v Jeho velikosti a slávě a dává nám porozumět Jeho milosti, moudrosti a lásce k nám, kteří věříme.
Ve své modlitbě za křesťany Pavel připomíná tři veliké věci: mluví o naději, ke které je Boží lid povolán, mluví o slavném dědictví, které křesťané mají v Kristově lidu a konečně mluví o nesmírné Boží moci, která je zde pro ty, kdo věří – Boží moc, která se projevila ve zmrtvýchvstání Krista.
Když bylo Abrahamovi sto třicet sedm let, tak zemřela jeho žena Sára. Tři roky na to se oženil jeho syn Izák. Tím ale Abrahamův život ani zdaleka neskončil! Abraham se znovu oženil a měl další syny, nicméně požehnání, které od Boha dostal, přešlo na syna zaslíbení Izáka.
Abraham začal dělat přípravy na svůj odchod, což znamenalo zajistit pokračování svého rodu – najít manželku pro svého syna Izáka. Najít dobrou a zbožnou ženu, která by mu pomohla naplňovat Boží záměr v jeho životě.