Bože, představuji si to takhle! (Mt 16, 21-23)
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 19. dubna 2020
I. Úvod
Pokoj vám a milost milovaní svatí! Stále ještě trvá stav, kdy se nemůžeme scházet. Bůh nám vzal společná bohoslužebná shromáždění. A my se musíme zamýšlet, proč to Bůh činí. Jaký je náš postoj ke společným bohoslužbám a k církvi? Jakým způsobem se jich zúčastním já a má rodina? Jsme náležitě připraveni, nebo jsme sytí a ztrácíme poznání hodnoty této Boží milosti? Jak jsme si již několikrát řekli z knihy Přísloví, sytý hladovému nevěří a pohrdne i pláství medu. Př 27, 7.
To místo Písma, které četl, znělo: "Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa."
Uzavřu-li nebesa, takže nebude deště, přikážu-li kobylkám, aby hubily zemi, pošlu-li na svůj lid mor, a můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (2. Paralipomenon 7:13)
Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí. Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne! Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte – buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti. (Ř 6, 14-16)