KÝM JSI SE STAL PRO NÁS SVATÝ SYNU BOŽÍ?

  KÝM JSI SE STAL PRO NÁS SVATÝ SYNU BOŽÍ?

ÚVOD

Pravdivé poznání Boha, strach z Jeho svatých soudů, milost a pokoj vám všem! Boží lid by měl být charakterizován bázní z Božích soudů. Boží lid je společenstvím těch, kdo se bojí Boha a tato bázeň, tento strach ze svatého Boha je vede k poslušnosti Božímu zákonu!  Autor žalmu 119 říká ve verši 63.

  • Žalmy 119:63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.

Vím, že mnozí z vás si nyní řeknou, že strach z trestu není tou správnou motivací ke zbožnosti. A budou mít pravdu. Ale Ž 119,63 o ničem takovém nemluví. Motivací je pravdivé poznání Boha a Jeho svatosti a dobroty. Poznání toho, že Bůh je svatý, a každý člověk je hříšník! Poznání toho, že Bůh je láska a každý člověk proti lásce hřeší zlem svého srdce. Poznání toho, že Bůh je světlo a každý člověk je zaprodanec temnoty. Poznání toho, že Bůh je dobrý, ale každý člověk je zlý Gn 6,5. Pojďme do žalmu 130.

  • Žalmy 130:1 Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine, 2 Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby. 3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? 4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. 5 Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.

Vidíte, zde je svatý strach z Boha, který usvědčuje člověka a přivádí ho k pokání. Žalm začíná úpěnlivou prosbou, zoufalým voláním z bezedných hlubin lidské hříšnosti verše 1-2. Potom žalm pokračuje pokáním verše 3-4. A pravé pokání vede vždy k víře a ta se projevuje poslušnosti Božímu slovu, verš pátý.

Teprve v pravé bázni před Hospodinem se odvracíme od zlého, jak čteme v Přísloví 3,7. Jestliže se tedy kdokoli od zlého neodvrací a zlé zůstává stále se opakujícím vzorcem jeho chování, takový člověk nemá pravdivé poznání Boha a nemá žádnou bázeň před Bohem. Nebojí se Boha! I kdyby vám stokrát za minutu o své bázni před Bohem vyprávěl!

Bůh také chrání ty, kdo se Ho bojí! Jeho anděl se položí táborem kolem Hospodinových svatých, žalm 34,8. Svévolné vydává na pospas jejich svévoli Ř 1,18-32. Bůh těm, kdo se Ho bojí žehná! Ž 115,13; Těm, kdo se ho nebojí, svévolníkům zaslibuje, že se ho jednou budou bát a budou se třást hrůzou, bude ale již pozdě! Ž 53,5-6;

Znát Boha v pravdě, znamená mít strach z Jeho svatých a spravedlivých soudů, protože moc dobře vím, že mou jedinou nadějí je Boží milosrdenství, protože já jsem hříšník. Slyšte slova autora žalmu 119 ještě jednou!

  • Žalmy 119:117 Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení. 118 Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou. 119 Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví. 120 Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů.

Bůh je život těch, kdo jsou spaseni a ti, kteří jsou spaseni stále hledí na Boží nařízení a drží se jich dnem i nocí! Bůh má svévolníky v ohavnosti. Oni beze špetky strachu naplňují své záměry, své představy, své pocity, vize a přání. Nebojí se přitom použití žádného klamu a žádné záludnosti! Stav jejich srdce potvrzuje pravdu z Jeremiáše 17,9 o tom, že srdce padlého člověka je nejzrádnější a nejúskočnější ze všeho stvoření! První, koho jejich srdce oklame jsou oni sami, potom přijdou na řadu lidé kolem nich a v konečném důsledku se tito svévolníci snaží klamat i samotného svatého Boha. Ale zde tvrdě narazí, protože Písmo učí.

  • Galatským 6:7 Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí.

My všichni jsme byli takovými svévolníky! My všichni jsme klamali sami sebe, lidi kolem nás a v troufalé pýše a opovážlivosti jsme si mysleli, že oklameme samotného Hospodina, Pána a Stvořitele všech světů a duší všeho tvorstva! Ale dnes uvidíme nezměrnou dobrotu svatého Boha! Uvidíme, co učinil pro nás! Jak daleko až šel. Modlím se, aby Bůh dnes jednal a naplnil srdce každého človíčka dnes tady, tím svatým strachem z Jeho soudu, tou svatou bázní, o které mluví právě žalmy 119 a 130. Snad uvidíme v Duchu svatém a v Jeho pravdě, kolik Boha stála milost, kolik odpuštění a svatá bázeň popsaná v žalmu 130. Je to právě Jeho milost a odpuštění, které budí tu životadárnou bázeň a strach z Jeho soudů. Náš dnešní text je.

Izajáš 53:1 Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? 2 Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. 3 Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. 4 Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. 5 Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. 6 Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. 7 Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. 8 Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. 9 Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. 10 Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. 11 Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. "Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. 12 Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky." On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.

Odkazy: Ž 119,63; 117-120; 130,1-5; 34,8; 115,13; 53,5-6; Ga 6,7; Ř 1,18-32;

Stal se tím, kdo budí odpor všech! Verše 1-3

  1. Nadpřirozený Boží život uprostřed pouště smrti 

První slova textu říkají: „kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova?“ A ten význam je následující. Příchod Božího Syna, Jeho narození v těle, jaké má padlý člověk, ukřižování a zmrtvýchvstání, je něco tak zázračného a pro lidské pokolení bláznivého, že Písmo mluví o bláznivé zvěsti v 1 K 1,21. a na jiném místě vysvětluje proč je celá věc tak nepřijatelná pro Adamova potomka.

  • 1 Korintským 2:14 Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.

Také vidíme nadpřirozenou podstatu narození Pána Ježíše ve slovech o oddenku ve vyprahlé zemi. Vyprahlá země bez špetky vláhy. Kde není žádný život a žádný přirozený život v ní ani nemůže vzejít! Jenže Ježíš je Syn Boží. On je život sám a zdroj života. Písmo říká, že v Něm, skrze Něho a pro Něho je vše učiněno. Kol 1,16;

Izajáš dále mluví o tom, že tento výhonek neměl vzhled ani důstojnost. A ta slova znamenají, že na něm nebylo nic honosného. Nic, čím přitahoval pozornost tohoto světa a lidí v něm. Jenže je tam skryto ještě mnohem víc.

  • Izajáš 52:14 Jak mnozí ztrnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem.

Zde se mluví o kříži. O díle kříže. O mučení a smrti. Bible 21 mluví o nelidském zohavení. Stejně tak CSP. A není to o ničem jiném než o nelidském zohavení, které způsobila lidská ruka. Takže stupeň Kristova zohavení je tak obrovský, že Písmo ho nazývá nelidským. A zároveň ale je to naprosto lidské, to Kristovo zohavení i přes tu hrůzu a míru. Protože to způsobila lidská ruka. Ruka potomků Adamových, kteří jsou očividně všichni schopni takové věci učinit druhému člověku, a dokonce samotnému Božímu Synu!

Jsme takto zlí. Jsme schopni takového hrozivého zla, které slovo Boží nazývá nelidským. To je podstata přirozenost potomků Adamových. Oni se začali ve svém pádu podobat tomu, kým se nechali svést. Ďáblu! Vidíte, jak je to vážné s potomky Adamovými? Copak se může jakýkoli člověk této pravdě vysmát a jakýmkoli způsobem ji zlehčovat, odmítat? Ano může. Právě to se stalo na kříži. Člověk se vysmál Bohu, vysmál se Božímu Synu. Vysmál se Boží pravdě a zabil ji!

  1. Boží život, po kterém hříšník netouží

Text pokračuje. „Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili.“ Pán Ježíš se pokořil a ponížil až na samé dno lidské existence! Ponížený, zmučený, ztýraný svým vlastním stvořením. Člověkem, kterého stvořil k obrazu svému! Rozervaný římskými důtkami až na kost. Až k vnitřnostem. Rozdrcený na kříži!

Při pohledu na něho nikdo nepocítí touhu po Něm. Nikdo mu nepřizná slávu, důstojnost, nádheru. Nikdo Mu neprojeví úctu, nikdo ho nerozpozná. Přišel jako světlo do světa, ale svět ho nepoznal. Přišel do konce do svého vlastního. Mezi své vlastní. Ale Jeho vlastní Ho nepřijali!  Proč? Protože v Janově evangeliu, ve třetí kapitole, v devatenáctém verši stojí psáno, že lidé jsou zlí, a proto milují temnotu více než světlo. Světlo pro ně nemá žádnou hodnotu!

Hříšník touží po životě v hříchu. Pravda spravedlnost jsou mu ohavností. Nemůže to snést. Pán Ježíš říká Židům, že jsou synové ďáblovi a z celé své podstaty touží plnit jeho zvrhlou, zlou vůli! J 8,44.

Jestliže to říká národu, který měl zákon, smlouvy a bohoslužby. Potom musí být a je stav celého lidstva naprosto hrozivý.

V zahradě Eden namluvil ďábel člověku, že bude rozpoznávat dobré a zlé tak, jako to rozpoznává sám Bůh. Není a nikdy nebyla vyřčena v celém stvoření odpornější, zvrácenější a závažnější lež!

Stal se totiž pravý opak. Člověk je stále a stále slepější a jeho schopnost rozpoznávat co je skutečně dobré a co je skutečně zlé je mrtvá. Tak jako on sám je duchovně mrtvý. Proto Písmo říká v efezským i samotným křesťanům vážná slova.

  • Efezským 2:1 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, 2 v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu.

Písmo tedy dosvědčuje, že po Kristu ani nikdo toužit ve svém přirozeném stavu nemůže. Nerozpoznává v něm dobro, Božího Syna, Boží pravdu. Zvrácená touha celý svět žene do zhouby smrti! Člověk se musí stát účastníkem na Boží přirozenosti, aby této zhoubě unikl. 2 Pt 1,4 A právě proto přišel Syn Boží. Aby zmařil zhoubné dílo smrti. Proto se zářivý Bůh Syn stal člověkem v těle poníženosti, jaké má hříšný člověk. Proto se stal tím neopovrženějším z lidí, nad kterým ohrnuje nos i vyvrhel na kříži po Kristově levici.

  1. Nejopovrženější z lidí

Ve třetím verši čteme. „Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.“ A už jsme řekli, že nad Kristem se v hodině jeho smrti povyšoval i naprostý zločinecký odpad po jeho levici. A nám se připomíná žalm 22 Davidův, který říká.

  • Žalmy 22:2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. 3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. 4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. 5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. 6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. 7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. 8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: 9 „Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!"

A skutečně jak říká David prorocky v žalmu 22 Hospodin Bůh se přiznával k tělesnému Izraeli kdykoli k Němu úpěnlivě volali. Přesto, že oni sami znovu a znovu upadali do vzpoury, hříchu a modlářství, aby se nad nimi Bůh znovu a znovu smilovával. Bůh je dobrý. Ale proč tedy zde vidíme samotného Božího Syna, jak je opuštěn a vydán na pospas největší hrůze všech dob?

Proč se svatý Boží Syn stává nejopovrženějším z lidí a stává se vlastně hříchem? Třetí verš mluví o bolesti a o nemoci. Jaká je to bolest a jaká je to nemoc? Jde o nějakou pouze fyzickou bolest a nemoc? Ne! To slovo se používá pro fyzickou i pro duševní bolest a nemoc. A můžeme určitě říci, že jde především o duchovní skutečnosti o bolest a smrtelné onemocnění hříchu. To vše dopadlo na Pána Ježíše Krista. Byly to naše bolesti a nemoci hříchu. 

Pán utrpěl zhmožděniny od ran pěstí a holí. Pán utrpěl tržné rány od římských důtek. Pánova hlava utrpěla bodné rány od trnů na trnové koruně. A pán utrpěl bodnosečné zranění od kopí na boku! Pán trpěl tělesně mnohem více, než zločinci po Jeho boku. Protože Pilát ve své lidské snaze Krista zachránit před ukřižováním, dal ho nejdříve tvrdě zbičovat!

  • Lukáš 23:22 Promluvil k nim potřetí: "Čeho se vlastně dopustil? Neshledal jsem na něm nic, proč by měl zemřít. Dám ho zbičovat a pak ho propustím."

Pán Ježíš především však sám sebe vydal za naše hříchy. On sám byl učiněn hříchem kvůli nám! to neznamená, že by zhřešil, ale nesl dobrovolně trest místo nás.

  • 2 K 5,21 Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

Bůh učinil svého Syna nejopovrženějším z lidí, Bůh učinil Krista terčem svého svatého hněvu místo nás.   

Odkazy: 1 K 1,21; 2,14; Kol 1,16; Iz 52,14; j 8,44; eF 2,1-2; 2 Pt 1,4; Ž 22,2-9; Lk 23,22; 2 K 5,21;

Pil kalich Božího hněvu místo nás! Verše 4-9

  1. Raněn, pokořen a ubit od Boha pro smrtelnou nemoc tvého hříchu

A proto Izajáš pokračuje.

  • Iz 53,4 Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. 5 Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. 6 Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.

Takže to my jsme měli být popliváni, biti holí a bičováni. To my jsme měli být přibiti na kříž v mučivé pozici pomalé a trýznivé smrti! Nám měli být zlámány kosti. My jsme měli být probodeni! Pán Ježíš je svatý a hříchu neučinil, kdežto každý jeden z nás byl v hříchu počat a přiveden na svět! Svatý Pán Ježíš se stal nejopovrženějším z lidí. A podívejte se, jak se na to dívá padlé, hříšné lidské srdce. Říká je to zlosyn, žádný Mesiáš. Žádný Syn Boží. Ale vyvrhel ze společenství Božího lidu Izraele. Neříká snad zákon proklet je každý, kdo visí na dřevě?

Proto nemějte s ním soucit. Je to trest od Boha, který se nemohl dívat na Jeho rouhání. Což jste ho neslyšeli před veleradou na vlastní uši, jak říká já jsem Boží Syn. A svým způsobem mají pravdu. Písmo musí platit. Každý pověšený na dřevě je prokletý. Jenže Pán Ježíš nese naše prokletí. Aby se naplnili Písma.

Ježíš při svém zatčení říká.

  • Marek 14:48 Ale Ježíš jim řekl: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. 49 Denně jsem vás učíval v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!"

Denně po tři roky je učil, konal zázraky, které mohl konat jenom Boží Syn, Bůh sám, Mesiáš! Krotil živly, uzdravoval, vyháněl démony, křísil mrtvé! A byl pořád odmítán, haněn a tupen.

Vidíte, jak moc je lidské srdce tvrdé? Pyšné? Proto musel Boží Syn podstoupit toto všechno, věci tak hrozivé, až se vzpírá rozum!

To ty křesťane jsi byl tak nevěrný a falešný. To ty křesťane jsi byl převrácený ve lži a nepravý. To ty jsi křesťane nenáviděl Boha a Jeho pravdu. To ty jsi křesťane bloudil v kdejaké hnusné tmě a miloval jsi ji. Ne Ježíš Kristus! On hříchu neučinil a v Jeho ústech nebyla nalezena lest.

Aby ty jsi byl vykoupen! Aby to tvé staré zlo zemřelo a ty jsi se stal novým stvořením milujícím Boha! Proto musel Pán Ježíš nést všechno zlo tohoto světa. Všechen jeho hřích, pýchu, tvrdost, zvrácenost, zlobu a temnotu!

  1. Zmučen pro tvou nevíru, vzpouru a převrácenost

A podívejte se, co je v našem textu dál.

  • Iz 53,7 Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. 8 Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. 9 Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.

Svatý Bůh se poníží, přijme tělo padlého lidství. Nechá na sebe vztáhnout ruce hříšných. Nechá se bít do tváře a nechá se poplivat do tváře, což v Izraeli je ta nejhorší potupa a ztráta důstojnosti. Nechal na sebe dopadnout rány holí i těmi hrozivými římskými důtkami. Nechal si rozedrat tělo až na kost a vnitřnosti. Vypil všechen jed tvého hříchu křesťane, a proto také všechen kalich spravedlivého Božího hněvu místo tebe! Zůstal s tím vším na kříži sám a volá:„ Bože můj, Bože můj proč jsi mě opustil. A víte co, volá to mnohem více kvůli nám, aby se naplnila slova Písma, abychom poznali a uvěřili, protože On věděl, že se to stane. Dokonce se modlí, aby Otec všem odpustil.

Při vší té potupě, hanbě a trýzni jinak Pán Ježíš mlčí, je tichý, ústa neotevřel ve vzdoru a v boji proti vší té nespravedlnosti, poddal se tomu všemu! On po to všem dokonce toužil z celého srdce, protože miluje Otce a miluje všechny Jeho děti! Nevěříte?

  • Lukáš 12:49 Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! 50 Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná!

Ježíš si to přeje! Je snad bláznivý? Mají snad pravdu ti, kteří ho z pomatení smyslů obviňují v Mk 3,21? Ne! Naprosto ne! On spěchá naplnit Otcovu vůli. Touží po křtu na kříži a dokazuje tím nesmírnou lásku, která je větší, mnohem větší než všechno to zlo lidí i démonů, kterému čelí! Pamatujme na to, že Krista v Mk 14 slyšíme modlit se k Otci, aby od Něho odňal ten kalich, je-li to možné, ale ne tak jak chce Syn, ale Otcova vůle ať je naplněna. Ježíš přitom mluví o úzkosti své duše až k smrti, přesto od vůle Otce necouvne.  A proto musíme dobře chápat sílu Jeho lásky a Jeho mocné, svaté úsilí a sebeovládání, sebezapření a sebepřemáhání jít na kříž!

Nechá se vytnout ze země živých, protože není jiná cesta, jak přivést Otcovi děti k životu. Jak učinit z nevěrných věrné. Nechá se pohřbít a sestoupí do hrobu jako svévolník, přestože nic nespáchal. Našel smrt s boháčem a zde to může znamenat dvojí.

Za prvé může být míněn nepoctivý a svévolný boháč z podobenství v Lk 16 a tak se potvrzuje, že Ježíš skutečně byl započten naprosto ke všem vyvrhelům světa, chudým i bohatým. Někteří vykladači zde ale míní, že to je odkaz na hrob, do kterého byl uložen. Židé chtěli, aby byl doslova pohozen se zločinci, ale Bůh zajistil skrze Josefa z Arimatie svému Synu důstojný hrob. Osobně se myslím, že může platit obojí.

Ale nade všechnu pochybnost platí, že to učinil pro nás. Pro své bratry a sestry, které v Něm Bůh Otec vyvolil. Pro ty, kdo byli ve válečném stavu s Bohem.

 

  1. Trestán a zjizven pro tvůj pokoj s Bohem

Je totiž jasné, že jsme byli nepřátelé Boží. Kdo z nás měl s Bohem pokoj? Vždyť jsme umrtvovali každé pomyšlení na svatého Boha!

  • Římanům 1:18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. 19 Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. 20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. 21 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.

Proto Izajáš mluví o uzdravení našeho vztahu s Bohem Kristovými jizvami. Proto mluví o trestání Krista pro náš pokoj a naše smíření s Bohem! Sedm století před Kristem jsou vyřčena mocná proroctví, o jejichž naplnění mluví Písmo na stránkách Nového Zákona.

  • 1 Janův 4:10 V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

A tak ty, který si před Bohem zoufale prchal až do samotných pekel. Ty můžeš vstoupit skrze víru a pokání do Jeho svaté přítomnosti! Směle a s naprostou důvěrou můžeš přistupovat v každém čase a na každém místě tohoto světa k trůnu Boží milosti a máš zaslíbení, že nebudeš odmítnut. Ale každá tvá zbožná prosba bude vyslyšena a každá zbožná potřeba bude naplněna.  

Dokonce Písmo učí, že máš naprosto všechno, co potřebuješ ke zbožnému životu. Proto byl trestán nevinný. Ale ne jenom nevinný. Nýbrž svatý Syn Boží, svatý Syn Člověka.  Všechna ta hrůza a vědomí Boží svatosti na tebe dopadala a jediný důsledek toho všeho byl ještě větší nepokoj a neklid. Ještě větší zášť k Bohu a k Jeho pravdě. Ještě zatvrzelejší popírání pravdy. Ještě větší úprk do temnoty a bezuzdnosti hříchu. To je velmi mocná síla hříchu a prokletí pádu.

Proto Syn Boží šel až do nejhlubší bezedné, pekelné jámy. Protože Bůh je láska a Ježíš je plným vyjádřením a zjevením této lásky bídným lidem! Proto Bůh Syn podstoupil všechny ty hrozivé věci. Podstoupil nelidské mučení, trýznění a zohavení takovým způsobem. Proto, abys byl usmířen s Bohem a měl pokoj se svatým Bohem. Kdo jiný má takovou lásku než Bůh Syn. Kdo jiný má takovou odvahu, poslušnost, kázeň, sebeovládání a sebezapření než Ježíš, syn Boží.

Odkazy: Mk 14,48-49; 3,21;  Lk 12,49; Ř 1,18-21; 1 J 4,10; 

 

Podle svaté Boží vůle byl zničen, podle svaté Boží vůle stal se vítězem! Verše 10-12

Spějeme k závěru. Poslouchejte.

  • Iz 53,10 Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. 11 Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. "Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. 12 Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky." On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.

To celé a nádherné dílo spásy bylo Hospodinovou vůlí. Kristovo utrpení a oběť, to vše bylo Hospodinovou vůlí. A jenom Pán Ježíš a Jeho odvážná láska to mohla podstoupit a dokonale, zdárně vykonat vůli Boha Otce. Znovu zde stojí několikrát zopakováno, že touto svatou poslušností získá Pán Ježíš spravedlnost všem Božím dětem. Vezme na sebe jejich nepravosti. Hříchy mnohých dopadnou na Něho.  Dá svou spravedlnost nespočetnému zástupu svatých, kteří díky Kristově lásce budou moci vyprat svá roucha v Jeho prolité krvi. ZJ 22,14; Tím vším, co zakusí bude, ale také Boží Syn oslaven a vyvýšen!

  • Židům 2:9 Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.

Sám Bůh Otec Mu dá podíl mezi mnohými a s četnými budě dělit kořist. Víte, to neznamená, že Kristus se stane jedním z mnoha. To znamená, že On je ten První i poslední, alfa i omega! Král králů a Pán pánů! On je náš Pán, to Jeho je celý podíl, Jeho je všechna kořist. A Otec i Syn jsou tak dobří, že nám všem dají ze svého plného bohatství plnost života. Kříž je totiž korunovací Ježíše Krista.

Nádherný Kristus. Jeho svatá muka. Vzácná krev. On se nechal zohavit tak, že Písmo mluví o nelidském ztýrání a zohavení! Rozdrásán a zraněn lidskou zlobou a hříchem pil kalich Božího svatého hněvu.

Ty, kdo nezasluhuješ žádnou slávu, ale jen věčnou hanbu a trest. Ty jsi dnes boží syn, boží dcera, pokud je tvůj život životem viditelné víry a viditelného pokání a odvrácení se od zlého. Abys byl nádherným duchovním kamenem, dokonale vybroušených hran a úhlů, musel tvůj Bůh Ježíš Kristus přijít ze své slávy a nechat se ztrýznit rukama hříšníků. Zohavit a ubít tak, že člověk na Něho nemohl ani pohlédnout. Tak, že sám svým vzezřením se už ani sám nepodobal lidské bytosti. Boží svrchovaná vůle, Boží prozřetelnost to vše připravila a učinila. Bůh o sobě říká.

  • Izajáš 45:7 Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci."

Tento trojjediný Bůh sám připravil den, ve kterém Syn Boží nesl hříchy světa. Jak Petr svědčí ve skutcích.

  • Skutky apoštolské 2:22 Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. 23 Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. 24 Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.

Hospodin prokázal svou dobrotu a lásku těm, kteří ji absolutně nezasluhují. Kéž je život každého z nás živým důkazem této lásky. Amen

Odkazy: ZJ 22,14; Žd 2,9; IZ 45,7; Sk 2,22-24

Rok

Osnova kázání