O mrtvých a živých větvích i jejich určení! J 15,1-6;

O mrtvých a živých větvích i jejich určení! J 15,1-6;

Jan 15:1 „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. 2 Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. 3 Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. 4 Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. 5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. 6 Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.

Motto: Žalmy 119:1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.

Úvod

Pokoj vám a milost od Boha Otce i od Pána Ježíše Krista! Co čekáváte od tohoto dne? Od dnešního shromáždění? Proč jste sem přišli? Je vám zde dobře? A jdete do shromáždění, i když vám dobře není? Zamýšlíte se někdy nad tím vším? Nebo ne? Je vám to spíše lhostejné a nestojí vám to za námahu a přemýšlení, zkoumat sami sebe, své pohnutky, svou víru? Kniha Přísloví říká:

  • Přísloví 15:14 Rozumné srdce hledá poznání, kdežto ústa hlupáků se honí za pošetilostí.

K dobrému poznání patří bezesporu i to, když ve světle Boží pravdy zkoumám své vlastní srdce a motivy proč dělám to, co dělám. Třeba právě to, jak přicházím, zda vůbec přicházím, kvůli čemu a komu přicházím na shromáždění. S jakým srdcem a postojem přicházím k Bohu. Před Jeho trůn slávy, dobroty a milosti. Jak moc si uvědomuji tu nezaslouženou výsadu, že vůbec mohu být ve shromáždění a před Božím trůnem! Prorok Izajáš znal dobře tuto milost, výsadu, štědrost, vzácnost a drahocennost Boží blízkosti a Božího činného jednání v životě člověka, v životě lidí! Poslyšte jeho slova.

  • Izajáš 26:9 Má duše v noci po tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu tebe hledá. Když vykonáváš své soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti.

Žalm 119 učí hned v prvním verši toto: Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.

Ne těm, co znají zákon, čtou zákon, citují zákon. Ale žijí zákon! Je pro vás Hospodinův zákon skutečným životem? Ne jenom vyznáním úst pro okolní svět a lidi kolem vás? Ale to, jak skutečně žijete? Nebo to, jak skutečně žijete je v rozporu s tím, co navenek vyznáváte před lidmi a před světem, před církví, do které chodíte?

Zpíváte, chválíte, uctíváte každou neděli spolu s církví? Posloucháte kázání a říkáte k němu své amen spolu s církví? Jste tímto kázáním slova dokonce dotčeni ve svém srdci spolu s církví? Říkáte: „ano, ano to je pravdivé slovo! Bůh má pravdu! Mé srdce je tolik tvrdé a má šíje tak nepoddajná. Tolik potřebuji Boží milost a nadpřirozenou moc kříže Krista!“

A pak přijdete domů a nic? Žádná změna? Stále trvá dlouholetá nepřítomnost viditelných plodů ovoce Ducha svatého? Nebo dokonce stále trvá přítomnost hříchu, váš vzdor, vzpoura, neposlušnost? Místo změny, kterou Písmo jasně učí a požaduje, vás kázání slova nejen nechává neproměněné? Ale dokonce vás tlak Božího slova vede znovu a znovu do stejného vzdoru, neposlušnosti a konkrétního hříchu? Potom vám musím s bázní a lítostí říct, že váš život je v rozporu s vyznáním vašich úst! A církev vám nemůže dosvědčit, a dokonce ani nesmí vám dosvědčit, že jste občan nebeského království!

Pokud ve vašem životě je dlouhodobý rozpor mezi vyznáním a tím, co skutečně žijete. Pokud setrváváte dlouhodobě ve vzdoru proti tomu, co učí Písmo v nějaké oblasti, či oblastech. Pokud tvrdost vašeho srdce, váš vzdor, vaše neposlušnost, váš útěk od zodpovědnosti, od Krista je stále se opakující zvyk, vzorec a typická věc, která vás charakterizuje. Pokud vaši nejbližší už ani nechtějí poslouchat vaše neustále sliby, zůstávající jen prázdnými slovy bez činů. Pokud je váš hřích viditelný světu, místnímu sboru, nebo jeho části. Pokud je závažný. Pokud se odmítáte svého hříchu vzdát. Jste zralí na formální sborovou kázeň a na případné vyloučení ze sboru. Náš dnešní text je J 15,1-6. O mrtvých a živých větvích. O neplodnosti a o plodnosti.

Odkazy: Př 15,14; Iz 26,9; Ž 119,1;

Jan 15:1 „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. 2 Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. 3 Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. 4 Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. 5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. 6 Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.

Ušlechtilý vinný kmen. Vinařova práce a její cíl! Verše 1-2

Sledujeme, jak Pán Ježíš vyučuje své učedníky. A když půjdeme na konec 14 kapitoly Janova evangelia, uvidíme velice dobře kontext, důraz, hlavní myšlenku našeho dnešního textu. Kterou máme uvedenou v Ježíšově podobenství. Juda se ptá Pána Ježíše, jak to, že se nechce dát poznat světu, když se dává poznat svým učedníkům. A v Ježíšově odpovědi vidíme jednu důležitou charakteristiku evangelia. Jakou? Totiž pravdu o tom, že evangelium Pána Ježíše Krista rozděluje lidstvo. Jak rozděluje? Na ty, kdo jsou Kristovi a je jim dáno poznat Krista, a na ty, kteří patří světu, kterému není dáno poznat Krista v Duchu a v pravdě!

  • Jan 14:23 Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. 24 Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. 25 Toto vám pravím, dokud jsem s vámi.

Kde je ta dělící čára? Vytyčená linie, která jasně odlišuje? Je to poslušnost kontra neposlušnost Ježíšovu slovu. O kterém sám Pán Ježíš svědčí, že jde ve skutečnosti o slovo Boha Otce, se kterým poslal svého Syna do světa, aby oddělil zrno od plev, zrno shromáždil do sýpky a plevy spálil v ohni!

Pán Ježíš Judovi odpovídá, že TI poslušní jsou příbytkem Božím, tedy chrámem Ducha svatého, skrze něhož jsou Bůh Otec i Bůh Syn přítomni v srdci, v životě daného jedince. Poslušnost Kristovu slovu v životní praxi, Jeho učení je tedy jediným skutečným znakem toho, že máte Ducha svatého! V našem textu to Pán Ježíš potvrzuje v podobenství. Říká: Jan 15:1 „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. 2 Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.

 

Ježíš ať už slovy o příbytku, nebo o vinném kmeni nastiňuje otázku našeho stavu. Jsme ti poslušní, jsme Kristovi? Nebo ne? Je v nás Duch svatý, nebo ne? Máme život věčný, nebo ne?  Sám sebe Pán Ježíš označuje za kmen pravé vinné révy. Slovo pravá označuje nejenom její ušlechtilost, kvalitu, hojnost dobrého výnosu. Ale zde především jedinečnost Krista. Není žádná jiná réva z tohoto pohledu pravá! Takto kvalitní, ušlechtilá, vzácná, dobré přinášející! Není žádný další spasitel, boží syn. Není žádná jiná cesta, pravda a život. Jen Ježíš Kristus. Je tedy velmi důležité pro nás mít jistotu. Jsem v tomto Kristu? Jsem součást této pravé révy? Patřit kamkoli jinam znamená Boží hněv, soud a trest pro svou neposlušnost!

Ale vidíme zde velmi dobře ještě další důležitou pravdu. A tou je fakt, že Ježíš Kristus, tento v pravdě jediný vinný kmen, který přináší věčný život je záměrem. Jakým záměrem? Kristus je záměrem věčným a od věků připraveným! Poslouchejte, co říká Petr, apoštol Kristův, když i on mluví o bázni a poslušnosti před Bohem!

  • 1 Petrův 1:17 Jestliže `vzýváte jako Otce´ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života. 18 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, 19 nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny 20 byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.

A čí záměr to byl? Je zde vinař. Bůh Otec! Jehož cílem je vysoký, dobrý výnos. Jaký výnos? Výnos slávy, které je hoden! Jste-li poslušní Kristovu, Otcovu slovu. Potom oslavujete svým životem Boha! Váš život je k Jeho slávě. Jste-li neposlušní, urážíte Ho. Jeho svatý majestát, Jeho velebnou důstojnost, Jeho spravedlnost, dobrotu i milosrdenství a lásku! Jste na to připraveni? Myslíte, že to ustojíte? Chcete jako neposlušní, nekající se hříšníci vzdorovat svatému Izraele? Jeho záměr i cíl je přeci jasný, podívejte se dobře do našeho textu.

Jan 15:1 „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. 2 Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.

Hojný výnos, dobrý v plné míře podle Otcovi vůle! V jednom oddíle Písma stojí psáno.

Marek 4:3 „Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat. 4 Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je. 5 Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi. 6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. 7 Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. 8 A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek i třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný."

Toto podobenství vykládáme tak, že je mezi námi různost v nesení ovoce. Jeden třiceti, druhý šedesáti a třetí dokonce stonásobek výnosu. Ale pojďme se podívat na tyto násobky i trochu jinak. Nemělo by to být tak, že srdce každého z nás touží přinést Bohu maximum, stonásobný užitek? Tak, že všichni budeme usilovat růst v posvěcení a ve službě až k té nejvyšší metě? Vždyť k čemu jsme povoláni?

  • Efezským 4:11 A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, 12 aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, 13 až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.

Zralé lidství, které obstojí bude-li měřeno mírou Kristovi plnosti! Obstojí tvé lidství bratře, obstojí tvé lidství sestro bude-li měřeno touto svatou, dokonalou mírou? Jak dalekou cestu máš před sebou ty? A jak dalekou já, my všichni? Jdeš po ní muži, ženo, nebo odmítáš jít? Mrtvé větve bez růstu, bez ovoce Otec odřezává! Ty, které odmítají růst a nést ovoce! Ale ty, které rostou, nesou ovoce, takové Bůh čistí, aby nesli ještě více!

Jediným, skutečným a hodnověrným znakem toho, že jsi opravdu křesťan, že Bůh Otec i Bůh Syn mají v tobě svůj příbytek skrze dílo a přítomnost Ducha svatého v tobě, je tvůj růst a stále větší ovoce posvěcení. Jako Ježíšova ratolest jsi stále větší, silnější a neseš pravidelné a hojnější ovoce.

Ale jestli stále trvá dlouholetá nepřítomnost viditelných plodů ovoce Ducha svatého. Nebo dokonce trvá tvůj vzdor, vzpoura, neposlušnost. Místo změny, kterou Písmo zřetelně učí a požaduje, tě kázání slova nejen nechává neproměněného/nou, a tlak Božího slova tě dokonce vede znovu a znovu do stejného vzdoru, neposlušnosti a konkrétního hříchu. Potom je tvůj život v rozporu s vyznáním tvých úst! A velmi reálně ti hrozí, že jsi mrtvá větev, která bude odříznuta! Růst v posvěcení, růst v nesení ovoce je příkaz! To není TEN IDEÁL, TAK VZDÁLENÝ A NEDOSTIŽNÝ TOLIK, ŽE NAD NÍM MÁVNEME RUKOU! Cožpak chceš Boha obvinit, že ti přikazuje a žádá po tobě něco nemožného? Že jsi Bohem nezaopatřený? Tím o něm říkáš, že je lhář, Jeho slovo popíráš.

Odkazy: J 14,23-25; 1 Pt 1,17-20; Mk 4,3-8; Ef 4,11-13;

Klíčová úloha Kristova slova Verš 3

Jak se to tedy vůbec může stát? Jak mohu obstát v tom hrozivě dokonalém, svatém měření mého lidství? Klíčem je to, co říká Pán Ježíš svým učedníkům ve verši třetím.

 Jan 15:3 Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.

Jak mohou být učedníci čistí pro Ježíšovo slovo, které k nim mluvil? Tak, že ho vírou přijímají, a i když mu mnohdy jen těžko rozumějí nepochybují o něm! Dokonce i když něčemu nerozumějí, nepochybují o něm! Učedník, který nerozumí, ale vírou se drží a chce držet Kristova slova, udělá vše proto, aby lépe porozuměl. Proto jde a…

  • Ještě více se modlí!
  • Ještě více studuje Kristovo slovo!
  • A ještě usilovněji ve svém životě v praxi plní to, čemu již porozuměl!

Vírou totiž chápe a přijímá, že vroucí a vroucnější modlitba, hluboké a hlubší studium Písma, usilovné, a ještě usilovnější praktikování toho, co jsem již z Písma pochopil, je jedinou cestou. Tou dobrou cestou!

  • Izajáš 35:8 Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží. Kdo půjde po této cestě, nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci.

Pravý učedník může vírou stát na tom, co říká a učí Jeho Pán Ježíš Kristus, i když rozumí a poznává jen z části. A to proto, že slovo, na kterém stojí je Kristovo! Ta důvěra se opírá především ne o konkrétní obsah slova, ale o zdroj slova, Boha v Kristu! Bůh přeci nemůže lhát Žd 6,18. Díky tomu mohu prohlásit se vší smělostí, že veškeré slovo Kristovo je pravda a život, přestože rozumím jen z části. Tento postoj charakterizuje pravé Kristovi učedníky! Oni nepochybují, ale s důvěrou slovo přijímají a tedy činí, protože je Kristovo! A to i když nerozumí plně! Naplňují slovo Koloským.

  • Koloským 3:16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.

Jejich čistota tkví právě v jejich pokoře před Kristovým slovem. V jejich přístupu k němu. Oni ho přijímají a slovo Kristovo koluje v jejich žilách, jako míza vinného kmene v jeho ratolestech. Přijímáte slovo Krista s touto pokorou a tímto naprosto přirozeným způsobem? Jste opravdu živá ratolest Krista, do které proudí přirozeným a plným způsobem míza Kristova slova?

Nebo jste ratolest, která se tváří, že je živá? Že patří ke kmeni, že čerpá z tohoto kmene živou mízu Kristova slova, ale není tomu tak?  Podívejme se na dva texty. Jeden ze Starého zákona, druhý z nového zákona. Oba velmi silně varující.

Když Samuel konfrontoval krále Saula, co bylo vlastně jádrem problému? Saul dostal jasný Boží pokyn, rozkaz, slovo. Samuel Saulovi říká:

  • 1 Sm 15:18 Hospodin tě také poslal na cestu s rozkazem: Jdi a jako klaté vyhubíš ty amálecké hříšníky. Budeš proti nim bojovat, dokud je úplně nezničíš.

Ale Saul to neuposlechl! Vzdoroval slovu Boha živého a učinil si věci po svém! Celému světu tak ukázal, že pohrdá Bohem. Nemá Ho v pravé úctě, když nemá v úctě Jeho slovo. A svou vůli má za lepší, než vůli Boha! Typické pro Adamovi potomky, že? 

Hrozné je ale, že Saul se tvářil navenek jako pravá ratolest Boží, pevně přimknutá ke kmeni, ale nebyl! Bránil se dokonce slovy: „naplnil jsem Hospodinovo slovo!“ Vzdoroval Samuelovu a tím i Božímu káznění svými výmluvami! Následky byly hrozivé pro Saula, jeho syny i celý Izrael. 1 Sm 28,19. Slyší z úst Samuela hrozivá slova.

 1 Samuelova 15:23 Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále."

Být charakteristický svou neposlušností Bohu je srovnatelné s praktikováním okultismu, tedy s uctíváním démonů a s modlářstvím. Jde o duchovní smilstvo, protože uctívám svou svévoli a neposlušnost! A Petr apoštol o takových lidech a jejich postoji ke Kristu říká:

  • 1 Petrův 2:7 Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to `kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným´,8 ale i `kamenem úrazu a skálou pádu´. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu – k tomu také byli určeni.

Všimněte si, jak je Petr nazývá NEVĚŘÍCÍ. Tvrdé, ale pravdivé! Vzdoruješ slovu Krista, nečiníš ho? Jejich postoj ke Kristu je naprosto shodný s jejich postojem ke Kristovu slovu, kterému vzdorují stejně jako Saul! Jak jsi na tom ty člověče? Co tě charakterizuje? Je to postoj pravých učedníků Krista, v jejichž žilách koluje míza Kristova slova? Naprosto přirozeně ho přijímáte, a to se pozná tak, že ho naplňujete ve svém praktickém životě?

Nebo vás charakterizuje mnohem více váš vzdor? To, že pokaždé na Kristovo slovo narazíte, zraníte se o něj, padnete na něm? Jak říká Petr o těch, co Kristu nepatří? Rostete do podoby Pána Ježíše, nebo je to pro vás kámen úrazu, pohoršení, pádu? Stále stejný vzdor, stále stejné utíkání před křížem, od zodpovědnosti a stále stejný pád a hřích? Co vás charakterizuje, poslušnost, či opak poslušnosti?

Ježíš říká muži milujte své ženy jako já svou církev. Obětujte se pro ně! Umírejte sami sobě pro ně! A vy místo toho stále milujete sebe, své pohodlí, své sobectví více, než Krista a svou ženu? To je hřích a vzdor Kristovu slovu.

Ženy ctěte své muže a poslouchejte je jako Pána. A vy přitom stále chcete nad svými muži vládnout, tak jak Bůh oznámil Evě, že bude toužit po vládě nad svým mužem? Stále máte svého muže za hlavu, která se točí podle vás, krku? Potom milujete sebe více, než Krista a své muže. To je hřích a vzdor Kristovu slovu.

Nestaráte se o svou rodinu? Nemáte druhé za přednější sebe? Nebudujete svým růstem, svým posvěcením, svou modlitbou a službou místní sbor? Vzdorujete Kristu a Jeho slovu. To je hřích.

Jaký je tedy váš postoj ke Kristovu slovu? Milujete ho? Jestli jste pravou ratolestí, proudí do vás naprosto přirozeným způsobem! A to se pozná jen a pouze podle toho, že je to vidět ve vašem životě! Nesete ovoce stále více? Zažíváte Boží přísnou výchovu a péči? Činíte pokání, tedy ne lítostivá stále stejně prázdná slova, ale změnu života? Nebo jste od Boží hole celí zjizvení, plní modřin a nic? Potom se bojte, že Bůh přestane bít a trestat a nechá vás na pospas vám samotným a vaší svévoli! Bůh vás pročišťuje nesete-li ovoce, abyste nesli ještě více ovoce. Tou druhou možností je nechat vás na pospas vašemu hříchu a potom odříznout. Jak je to ve verši druhém napsané! Charakterizují vás v růstu a poznání Boha tři věci, které jsem již zmínil?

  • Stále více se modlíte!
  • stále více studujete Kristovo slovo!
  • Stále více ve svém životě v praxi plníte poslušně to, čemu již jste porozuměli!

Pak jste blahoslavení! Pokud je to ve vašem životě jinak, bojte se Boha a utíkejte k němu v bázni, zármutku a pokání. Protože možná to jen tak vypadá, že jste v pravém vinném kmeni, že do vás proudí jeho životodárná míza. Ale není to pravda. Slovo Kristovo možná doléhá k vašemu sluchu, ale dál ne. Do srdce nepronikne. V praktickém životě nevytryskne žádný proud, ani pramínek změny. Čiňte tedy pravé pokání a proste o pravou víru! Protože co vás milovaní charakterizuje, to určuje vaši budoucnost!

Odkazy: Iz 35,8; Žd 6,18; Kol 3,16; 1 Sm 15,18; 15,23; 28,19; 1 Pt 2,7-8;  

Vaši budoucnost odhaluje to, co vás charakterizuje Verše 4-6

Pán Ježíš pokračuje ve svém vyučování. Jeho slova ve verších 4-6 jsou vážná. Dávají nám pochopit, jak na tom jsme.

Jan 15:4 Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. 5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. 6 Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.

Chápeme, že smysl těchto slov je mnohem hlubší, než se na první pohled zdá. Právě proto Pán Ježíš používá podobenství o vinné révě. Minulou neděli jsme byli spolu s bratrem Honzou v 17. kapitole Janova evangelia. Ve Velekněžské modlitbě Krista jsme četli tato slova.

  • Jan 17:20 Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; 21 aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. 22 Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - 23 já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.

Pán Ježíš prosí za Boží děti, za své učedníky. Za všechny ve všech časech, kteří v Něho uvěří. A prosí za dokonalou jednotu. Všichni křesťané celého světa a všech časů mají být v naprosté jednotě mezi sebou! A v naprosté jednotě mají spočívat v Kristu a v Bohu Otci! Abychom pochopili hloubku této slavné a mocné pravdy a jejích důsledků. Musíme si položit minimálně tři otázky.

  1. Jak mohu tvořit takto dokonalou jednotu s Kristem a Otcem?
  2. Jak mohu tvořit takto dokonalou jednotu s křesťany kolem mě?
  3. Jak mohu tvořit takto dokonalou jednotu s křesťany v minulosti a v budoucnosti?

Jak mohu tvořit dokonalou jednotu s těmi, co žijí každý ve vlastním těle? Navíc s těmi, kteří již zemřeli v Pánu, nebo s těmi, co teprve přijdou svým narozením do světa a uvěří? A jak mám být takto jednotný s těmi všemi ještě v dokonalé jednotě skryt v Bohu Synu a v Bohu Otci? To je těžké, že? To nám uvaří mozkové závity, když to čteme. Ale první krok k úspěchu je věřit tomuto Kristovu slovu, i když je těžké!

Napříč lidskými těly, napříč časem i dimenzemi jsme spojeni dokonalou duchovní jednotou, která je dílem Ducha svatého v našich životech a v nás. Je to naše víra, vyznání, zármutek, pokání. Je to naše plné, absolutní amen k pravdě Božího slova.  Duch Boží nás přivedl k tomu, abychom slyšeli, přijali a uvěřili Kristovu slovu, evangeliu kříže, smrti a vzkříšení! Narodili jsme se z Boha a je to nové stvoření v nás, kterým jsme v jednotě s Bohem Otcem, Kristem i všemi křesťany všech věků!

  • 1 Janův 5:9 Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží; Boží svědectví je to, co pověděl o svém Synu. 10 Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. 11 A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. 12 Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.

Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě, verš desátý. Je to svědectví nového, věčného života z Boha, který máme v Kristu, protože On nám ho dal. Kdo má Syna, má život! A tento věčný život z Boha, toto vnitřní nesmrtelné svědectví nás uvádí do jednoty se všemi Božími dětmi, co žijí, jsou v Pánu a budou kdy žít a věřit v budoucím čase. Uvádí nás i do dokonalé jednoty s Ježíšem a skrze Něho i s Bohem Otcem! Toto svědectví dokonalé jednoty Božího lidu, Krista i Boha Otce musí být a je tak silné, tak mocné a slavné že…

  1. Svět nebude ani na chvíli pochybovat, že Krista poslal Bůh Otec, pravý Bůh! J 17,21; 23;
  2. Svět nebude ani na chvíli pochybovat o dokonalé Boží lásce! J 17,23;

Svět má jasně, bez pochybností poznat, že Bůh Otec poslal Ježíše, protože si zamiloval své děti, které jsou ve světě stejně tak, jako miluje Ježíše Krista! Drzí přátelé, toto má prioritu číslo jedna a je to nadevše důležité. Pokud v těchto věcech bude mít svět jakoukoli pochybnost kvůli nám, je zle! Pochopte dobře, svět bude mít vždy odmítat, že Ježíš je Syn Boží. Že Bůh je láska a miluje nás, své děti. Ale to je jeho podstata a přirozenost. Jestliže však bude svět mít záminku k odmítnutí Krista, k nevíře a vzdoru díky rozporu mezi tím, co MY vyznáváme ústy a tím, co žijeme. Je to špatné a Bůh nás povede k zodpovědnosti. Jakub učí.

  • Jakubův 1:21 A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. 22 Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe! 23 Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; 24 podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.

Zcela zjevně měla církev v době Jakuba stejný problém, že? A proto oddíl J 15,1-6 mluví v dokonalém podobenství o Božím díle spásy v Kristu, ale i o veliké zodpovědnosti těch, co vyznávají Krista!  Je to celé evangelium. Je zde Boží záměr spásy i posvěcení. Je nám představen Ježíš Kristus jako ten jediný pravý vinný kmen! Je zde představen Bůh Otec jako vinař., Jako ten, který všechno, co chce podle své svaté vůle koná! On je ten, který působí, že chceme i konáme co se Jemu líbí! Verše jedna a dva. On odřezává mrtvé větve, a čistí ty, které plodí, aby plodili více! A činí tak pouze a výhradně pro svou slávu, které je dokonale nade všechny hoden!  Bůh vše koná, a my všichni, kteří se ke Kristu hlásíme, jsme zodpovědní, za to jak žijeme!

Chápejme plně. Mrtvé i živé větve mají svou pevně a přesně danou charakteristiku! Jedny jsou bez ovoce. Druhé ho nesou a pod Boží péčí v tom rostou! Všechny vyznávají navenek svou příslušnost k pravému vinnému kmeni, ale jen ty, co nesou ovoce k němu skutečně patří! Jen ty v něm skutečně zůstávají a životodárná síla kmene zůstává v nich a proudí jejich cévami. Ty druhé, ačkoli jsou součástí kmene, jsou MRTVÉ Z HLEDISKA SVÉ NEPLODNOSTI. Životodárná míza jimi neproudí, a proto jsou ve skutečnosti již oddělené, NIKDY KE KMENI NEPATŘILI.  i když navenek zůstávají viditelnou, ale mrtvou, NEPLODÍCÍ součástí kmene. Klamou a berou sílu těm ostatním.  Jsou zdrojem rizika pro celý kmen a jeho stabilitu.

Dobrý vinař je nemůže na kmeni ponechat, nebyl by dobrým vinařem! Musí je odříznout ostrou pilou a spálit! Kam patřím já? Kam patříš ty člověče? Jaký je tvůj přístup k Božímu slovu? Jsi již čistý jako učedníci z našeho textu ve své pokoře před Kristovým slovem a ve svém přístupu k němu? Proudí tebou životodárná míza Kristova slova volně a přirozeně jako je to u každé živé, zdravé větvě?

Nebo naráží Kristovo slovo na tvou tvrdost, protože na suchost a mrtvost tvého srdce?  V tvém životě chybí ovoce, chybí růst v nesení ovoce?  A stále je přítomný znovu a znovu vzdor, neplodnost ke Kristovu slovu, jehož moc tě neproměňuje?  Dokonce hřích? Je tvým určujícím znakem a zvykem pokora, pokání, zápas, změna? Nebo pýcha, vzdor a neustálé vyhovování svým hříšným sklonům? Držíš se svého hříchu a nechceš se ho vzdát?

Ale ty máš milovat Boha! Pokud však odrážíš Jeho slovo jako stěna hrách, nemiluješ Ho! Ty máš nenávidět hřích, každý svůj hřích a hříšný sklon! Ale pokud jim neustále vyhovuješ, podléháš a propadáš znovu a znovu, spíše svůj hřích miluješ! Sebe miluješ víc než Boha a jeho povolání ke svatosti! Vzpamatuj se tedy a začni nést ovoce, které ukazuje, že tvé pokání, tvá víra je pravá! Kéž vám všem Bůh pomůže poznat pravdivou odpověď na otázky dnešního kázání!

  • Matouš 3:4 Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. 5 Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, 6 vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít. 7 Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? 8 Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. 9 Nemyslete si, že můžete říkat: `Náš otec je Abraham! ´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. 10 Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.

Nemysli si ty, který dnes zde kážeš, že můžeš říkat, vyznávám Krista, vyznávám Krista a tvůj život to bude popírat! Nemysli si ani ty bratře nic podobného, ani ty sestro. Ale žijme život pravé víry, život pokání, které není bezmocné prázdnotou svých slov a sebelítostí, ale prokazuje se Boží mocí. Prokazuje se životem změny od hříchu ke svatosti, od mrtvých model k živému Bohu! Amen!

Odkazy: J 15,4-6; 17,20-23;  1 J 5,9-12; Jk 1,21-25; Mt 3,4-10;

Rok

Osnova kázání