Otrok otrokům! (2Pt 1,1)
2. list Petrův se zabývá pravdivým poznáním Boha Otce i našeho Pána Ježíše. Toto poznání rozhojňuje milost a pokoj v našich životech. Nenechává nás na pochybách, že jsme Bohem plně zaopatřeni vším, co potřebujeme ke zbožnému životu a růstu do Kristovy plnosti.

Abram prokazuje silnou a odvážnou víru, která je ochotná podstoupit zápas za svého bratra. Ale uvidíme také velmi pokornou víru Abrama, když uctívá Hospodina a odmítá pokušení od svévolníků. Abram je praotec víry a my jsme jeho potomci.
Kristův služebník podle apoštola Pavla ostře kontrastuje s falešnými učiteli. Jeho učení je jiné, jeho charakter je jiný a také jeho jednání se velmi odlišuje od jednaní jeho protivníků.
Poté, co Abram zradil všechno, co mu bylo drahé, tak činil pokání, vrátil se zpátky k Božímu oltáři, který postavil a vzýval Hospodina. Nyní je před ním další krok víry, další zkouška, která má prověřit, zda se něco naučil.
Zkoušky se nevyhýbají nikomu a nevyhnuly se ani Abramovi. Byl přítelem Božím, byl požehnaný nad jiné, dostal zaslíbení jako nikdo jiný a přesto v jeho životě vidíme celou řadu bojů, těžkostí a zkoušek.
Abram byl mužem víry. Tím je příkladem pro každého z nás. Nový zákon ho dokonce nazývá otcem všech věřících (Ga 3,7) a všechny věřící nazývá pravými potomky Abrahama (Ga 3,29). Co to bylo za muže, kterého Bůh nazval svým přítelem (Jk 2,23)?