Jan Suchý

Už po několik týdnů společně studujeme list Filipským. A musíme znovu a znovu děkovat Pánu, že nám tento dopis apoštola Pavla zachoval a dal jako součást svého Písma, své zjevené vůle pro život církve. Co máme dělat, když se všechno kolem od základu hroutí? Na jaké frontě máme bojovat, když nám mizí naše osobní svoboda před očima? Má smysl zítra ještě o něco usilovat?

Náš Pán oslavil svého Otce skrze utrpení, jež mu vyneslo dokončení díla, pro které přišel. Tak také každé Boží dítě ukazuje nějakým způsobem na Boží slávu. Každý, kdo vidí tvůj život, se může ptát: Jaká to milost stojí za tvým životem? Jak to, že se tvůj život tak změnil a je jiný, než byl před obrácením?

Spoléhejme na Pána Ježíše. On svým slovem na počátku založil zemi i nebesa jsou dílem Jeho rukou (Žd 1:10) a nyní všecko nese svým mocným slovem! Nespoléhejme na lidi, na vládu, ani na lékaře nebo politiky, že nás ochrání a zachrání. Nezachrání, i oni jsou jen stvoření. Je jen jeden, který má moc nad nebesy, zemí i viry, náš Bůh!

To, co se nám někdy jeví jako prohra, používá svrchovaný Bůh ke své slávě. Zvlášť když jsme uprostřed těžkých dní či měsíců a zdá se, že není ani naděje na lepší časy, pak máme přirozeně sklon upadat do duchovní deprese. Je to jako když má kůň klapky na očích.

Vděčnost, povzbuzování a touha po společenství jsou přirozené znaky víry člověka, který se znovu narodil skrze víru ve vzkříšeného Krista.