Konec jedné éry – Gn 50,1-26
Dva pohřby, dva konce a dvojí pláč Josefa
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 2. června 2013
Dobré dopoledne. Pokoj vám a milost, milí svatí. Znovu dnes otevíráme Boží slovo a chceme skrze slyšení Božího slova, naslouchání Božímu slovu a poslušnost Božímu slovu uctívat našeho Pána a Vykupitele Ježíše Krista.

Cíl a smysl proroctví
Jákob žehná svým vnukům (a v následující kapitole také svým synům), předává jim proroctví o Mesiáši, povzbuzuje jejich víru i naději a kromě toho slyšíme z jeho úst znovu zhodnocení jeho života.
V dnešním textu máme před sebou jeden z nejkrásnějších příkladů věrnosti v celém Písmu – Josef je věrný vůči své rodině, kterou zachraňuje před hladem, je věrný vůči faraonovi, jehož je správcem a je věrný vůči svému umírajícímu otci.
Náš dnešní text nám ukazuje Jákobovo setkání s Josefem. Přestože Jákob Josefa velmi miloval a toužil spatřit jeho tvář, tak hledá Boží vůli v tom, zda má, či nemá sestoupit s celou rodinou do Egypta.
Josef se konečně dává poznat svým bratrům, odpouští jim a usmiřuje se s nimi. Aby usmíření mělo smysl, muselo mu předcházet prověření charakteru bratrů. Nyní Josef zve celou rodinu do Egypta, kde se o ni postará.