Starý zákon

Jákob opouští dům svého otce a setkává se s Bohem. Toto setkání navždy mění jeho život – mění se jeho uctívání, mění se jeho jednání, mění se úplně všechno.

Tato kapitola je kapitolou požehnání, i kapitolou rozkladu. Celá rodina se rozložila a tím, co ji rozložilo, byl hřích. Nebyl to hřích jednotlivce, ale byl to hřích všech jednotlivců v této rodině.

Izák rozhodně nebyl žádnou kopií svého otce. Přesto musel čelit podobným věcem, jakým čelil jeho otec. I my se musíme vyrovnat s podobnými pokušení a proto se můžeme učit od těch, kdo nás předešli ve víře.

Bůh vyvolil Jákoba a Ezaua zavrhl. Učení o vyvolení nám ukazuje Boha v Jeho velikosti a slávě a dává nám porozumět Jeho milosti, moudrosti a lásce k nám, kteří věříme.

Když bylo Abrahamovi sto třicet sedm let, tak zemřela jeho žena Sára. Tři roky na to se oženil jeho syn Izák. Tím ale Abrahamův život ani zdaleka neskončil! Abraham se znovu oženil a měl další syny, nicméně požehnání, které od Boha dostal, přešlo na syna zaslíbení Izáka.

Abraham začal dělat přípravy na svůj odchod, což znamenalo zajistit pokračování svého rodu – najít manželku pro svého syna Izáka. Najít dobrou a zbožnou ženu, která by mu pomohla naplňovat Boží záměr v jeho životě.

Abraham byl muž víry, a proto obstál ve zkouškách, které mu Bůh připravil, a jeho víra stále rostla a posilovala se. Zkouška, která ho dále čekala, je zkouškou, která se nevyhne žádnému člověku – a to je zkouška smrti.