Pavel Borovanský

Marta má břemeno, bolest. Zármutek. Její bratr zemřel. Největším břemenem je náš hřích, jehož mzdou je smrt! Její víra možná ještě všemu přesně nerozumí, ještě vše přesně nechápe, ale jde, snad intuitivně tím jediným správným směrem. Slyší, že se blíží Pán Ježíš a jde Mu rychle vstříc.

Člověk ve své pýše a vzpouře dospěl do bodu, kdy ani na chvilku nepochybuje o tom, že je lepší, moudřejší a láskyplnější než samotný Pán Bůh! Pokolikáté už? Satanská lež ze zahrady Eden koná své zkázonosné dílo v srdcích vzbouřených lidí!

Pokud jsme na tom jako lidé tak špatně, jak jsme viděli. Když víme, že ve své slepotě jsme schopni používat dobré Boží dary převráceně a ke své záhubě, jako Izrael zákon. K čemu nás to vede? Milovaní jsme úplně závislí na Boží věrnosti, dobrotě a slitování. To je poznání! A aplikace?

Potřebujeme znát Boha. Mít poznání a zkušenost víry! Když je ti nejhůř bratře, sestro! Jdi do Písma! Modli se za plnou moudrost a poznání, aby Duch svatý ti dal proniknout až ke kořenům moudrosti. Do hloubky Božího slova!