Pavel píše tento list unášen Duchem svatým. K tomu je Bohem povolán a zmocněn, aby hlásal evangelium. Galatským patří k Písmu a je cele vdechnutý Božím Duchem. Proto k nám v Galatským promlouvá Bůh sám. A my bychom měli brát každé slovo z Galatským vážně a přistupovat k listu stejně jako k ostatnímu Písmu.
NE OD LIDÍ, NE OD ČLOVĚKA, ALE SKRZE JEŽÍŠE KRISTA A BOHA OTCE! Ga 1,1-5;
Ale plný, velký sbor není tím pravým ukazatelem opravdové zbožnosti. A už vůbec ne v dnešním světě. Mít jako hlavní parametr zaplněné židle v sále naopak otvírá cestu hříšnému světu do církve! Dnes je naprosto běžné v církvích plnit sedadla a tak rozšiřovat sbory tím, že slevíme z toho, co požaduje Písmo. Snížíme tu normu toho, kdo je křesťan a co to znamená!
Kříž je chloubou křesťana, a uráží lidskou pýchu! Ga 6,12-16;
Evangelium je varování i povzbuzení!Když jsme ochotní vynaložit tak veliké úsilí o to, abychom chránili své těle, oč větší úsilí bychom měli vynaložit na to, abychom chránili svou duši. Jen tak se můžeme střežit, abychom neodpadli od pevného základu.
Pavel zasypává Galatské sérií otázek, které jim mají pomoci zorientovat se v tom, na čem vlastně staví svůj život. A potom jde do Božího slova. Jde do Starého zákona a ukazuje křesťanům, jak musí být jejich život zakotven v Písmu.
Podstatou křesťanského náboženství nejsou vnější věci, ale jedině nové stvoření založené na víře v Ježíše Krista. To je víra, která se projevuje aktivními skutky lásky.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 30. prosince 2007
Pokoj vám a milost. Moji milí, scházíme se dnes k poslednímu nedělnímu shromáždění v tomto roce. Je to zároveň příležitost, kdy se naposledy budeme zabývat - tedy doufám pouze v kázání - listem Galatským. Nechci dělat nějakou rekapitulaci uplynulého roku - k tomu, myslím, ještě budeme mít příležitost zítra nebo v dalších dnech. Ale sešli jsme se proto, abychom společně uctívali našeho Pána kromě jiného také výkladem a nasloucháním jeho Slovu.
Duchovní růst jednotlivce i společenství je závislý na ochotě jednotlivce i společenství obětovat se pro druhé, investovat do druhých - od „domácích víry" až na „sám konec země".
